Říjen 2013

1 000 záležitostí, které miluju :)

6. října 2013 v 10:10 | The eternal sattva |  1 000 záležitostí, které miluju :)

Poslední dobou mám chuť psát.
Pořád a pořádné blbosti.
Proto nová rubrika.
Taky přichází pomalu zima, kdy nic není lepší nápad,
než zůstat doma pod peřinou s hrnkem čaje.
:) Ideální čas :)

Má bramboráková druhá rodina a seriáloví kamarádi

4. října 2013 v 17:49 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Včera, spíše tedy dnes k ránu, jsem mírně ovíněná napsala nádherný článek. (Určitě byl nádherný :D) Ale propadl se do pekel asi. Nikde není, ani v rozepsaných ani nikde jinde. Ale obrázek, který jsem do něj nahrála mám v galerii. Záhada.

Psala jsem o tom, jak mi včerejší večer na bytě zase připomněl všechny ty dobré časy za poslední rok. Od stěhování na nový byt jsme se pořádně ještě nesešli. Ale teď se nám slečna M. a H. vrátili z Afriky, a všichni jsme se tu konečně sešli. Ukázali nám fotky, s tradičním rýpavým komentářem jeden proti druhému, smažili jsme hromadně bramboráky, pili víno (a cpali se u něj bramborákama) a pak se hromadně koukali na film (a ještě pořád se u toho cpali bramborákama). Za pár dní to bude rok co spolu bydlíme (a ehm půl roku co jsem se rozešla s P.), a za tu dobu se z nich opravdu stala taková moje druhá rodina. A vážně pevně doufám, že tohle jsou ti lidi, které budu vídat i za deset let, až (jak jsme si se slečnou M. říkaly) budeme hromadně i s drahýma polovičkama a dětma jezdit k H. na chatu na Vranov :D a vzpomínat naše spolubydlení :D Slečna M. se tehdy jen smála, že je zvědavá kdo z nás 6ti bude tvořit pár za deset let :D když už se tady pomalu střídáme tak jako v seriálu Přátelé :D

Společné filmy jsou tak vůbec taková událost, kdy se sejdeme. Každý máme svoje seriály, ale na filmy se díváme společně. Seriály jsou to prokrastinační zlo. Mám jich hromady oblíbených, a čím dál víc začínám koumat to, že někteří lidé jsou na jejich sledování doslova závislí. A čím víc v tomhle ohledu pozoruju sebe, tím víc mě napadá pár věcí.
V dnešní době paradoxně spousta lidí cítí samotu, i když je obklopena statisíci lidmi v obrovských městech. Já si třeba pouštím seriál pokaždé, když přijdu z práce a pohodlně se u toho najím. Teď jsem ale zrovna jeden dokoukala a tak si tak jím jen při puštěné hudbě, ale nějak to není ono. Připadám si sama. Jakoby to, že v seriálu postavy mluví a dozvídáte se nové věci, mohlo v téhle přetechnizované době nahradit rozhovor u jídla, sociální kontakt s opravdovým člověkem.


Seriál můžete sledovat desítky hodin, setkáváte se v nich se stejnými postavami, poznáváte jejich charaktery, sledujete jak se vyvíjejí, jak myslí, jednají, jaké mají cíle a sny, znáte jejich vlastnosti i smysl pro humor. Když seriál dokoukám, načnu nový, ale často mám pocit, že mi určité postavy chybí. Úplně stejně jako mohou člověku chybět kamarádi, protože oni se tak trochu během toho poznávání mými kamarády stali. Chybí mi třeba Earl. Milovala jsem ten seriál než skončil, viděla jsem všechny díly několikrát a toho buranského maloměšťáka jsem si zamilovala. A vážně mi chybí, jakobych ho znala. Je to zvláštní.


Miluju spoustu postav. Mile hloupého Homera Simpsona. Geniálního Stewieho Griffina. Sarkastickou Max z 2 Socky. Cílevědomou Spencer z Pretty Little Liars. "Tak trochu mrchu" Lilly z How I met your mother (Teda naopak ze srdce nesnáším). Zapšklého alkoholika Bernarda z Black books, který žije ve své špinavé díře s myšlenkou, že je snad ještě minulé století. Dr. Coxe a jeho ženu ze Scrubs, kteří jsou podle mě nejlepší pár na světě, tím svým nádherně zlým způsobem (taky bych chtěla mít s někým tak nádherný vztah :D kdo neví, nepochopí), atd atd :) Všechny je miluju a všichni mi chybí. Občas se mrknu na nějaký starý díl, ale to není ono. Stejně jako vám koukání na videa, která jste natočili se svým nejlepším kamarádem nevynahradí to, když se sejdete na pivo a pokecáte co se ve vašich životech stalo nového, zatímco jste se neviděli.

Asi je to špatně, tahle upnutost na věci, které vlastně nejsou skutečné. Ale stejně jako když se ponoříte do knihy, jsou postavy, které Vám uvíznou v paměti, většinou prostě proto, že někoho podobného jste znali nebo znáte. Protože to všechno taky nemusí být tak úplně vymyšlené... :)

Jaký je ten Váš nejoblíbenější seriálový kámoš? :)

"Wake me up when September ends."... Oh, maybe not. Dreaming is better, I think :)

1. října 2013 v 16:52 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Holidays
...protože je potřebuju :D

Potřebuju je hned po prvním pracovním dni. Protože ON mě stále zdárně ignoruje. A protože flirtování mi jde zásadně nejlépe s muži, kteří se mi až tak nelíbí (nemám u nich co ztratit, že? :D), tak mrtvý bod bude asi dlouhou zastávkou tohohle... ničeho :D

A tohle, protože název vyjadřuje situaci... Ne dělám si srandu :D Tuhle, protože CHCI JEHO BOTY! :D

A není nad rozhovory s mou nejdražší :)
On se poddá, věř mi :)
Hmm...já jen nevím, jestli ho do té doby nezačnu nesnášet! :D Pak ho jenom kopnu do koulí a řeknu: "A že ti to trvalo, ty debile!":D :D :D

Aneb mám pocit, že veškerý můj sexuální život skončil spolu se zářím... Ať se jdou všichni zahrabat. K., H., i ti ... další... :D :) A já si zůstanu u toho denního snění :)

Mějte se, Vaše zapšklá Já :)