Úchylák

14. září 2013 v 21:31 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Nechala jsem se ukecat na sobotní směnu. Z jednoho prostého důvodu. Vlastně... ze dvou. Ten první asi znáte :D A ten druhý důvod je taky chlap :D Petr (můj bývalý nadřízený). Když někomu řeknu, že mi chyběl, všichni na mě koukají jak na blázna :D Ale fakt mi chyběl. To jak po ránu přijdu do práce, on má ten svůj nešťastný vstávací výraz a já ho pohladím po plešce :D To jak na sebe přes celou halu řveme "Pičo Petře dělej!" "Pičo nemůžu ne!", to že je to větší drbna než všechny ty ženské v celé firmě :D Jeho sexuální vtípky :D Naše pití černého piva "na kozy" atd atd.

A dopadlo to tak, že ten bastard nakonec na tu sobotní směnu nepřišel :D a Libor taktéž... Proč já do té práce vůbec chodím?!! :D :D :D

Navíc ranní cesta v dešti taky nebyla nic moc. Den předtím jsem přišla z odpolední zhruba v 11 večer a ve 4:30 už jsem zase vstávala. Mezitím mě dvakrát vzbudil hluk opilých hloučků z ulice. A najednou, když jdu do práce, je všude liduprázdno a nikde ani noha. Kromě těch dvou za mnou. Vesral se mi pod deštník. Cigán, jak jinak. Nejdřív chtěl jenom cigáro. Pak mi začal vyprávět srdceryvný příběh o tom, jak je sám a nemá ženskou. Ptal se mě jestli jsem zadaná. Lhala jsem jako o závod. Pak mi ještě víc srdceryvně řekl, že má malé péro a zeptal se mě co si o takových chlapech myslím, že mě by to přece vůbec nemuselo vadit, když jsem tak hubená. "Ale vždyť i s malým kašpárkem jde hrát velké divadlo, co myslíš?" V miliontině sekundy jsem si rozmyslela odpálkovat ho nějakou hláškou o tom, že takhle to nefunguje a že my ženy máme rády, když v těch kalhotách něco je :D Proletělo mi hlavou jenom: "Drž hubu, nebo tě tady někde za ty blbé kecy killne!!!" A tak jsem držela hubu a krok :D A on ten krok držel taky, a ve chvíli ho i napadlo dát mi ruku na zadek. Chvíli kolem mě stepoval i na zastávce a já už se vážně modlila ať už jsem proboha v práci a živá... jaký to paradox :D Naštěstí absťák po cigáru zvítězil, on odtáhl somrovat jinam a na zastávku se konečně sešlo pár lidí.


Víte, nejsem tak dlouho sama. Bude to pět měsíců. Ale znám lidi, kteří vám už po dvou dnech od rozchodu budou říkat, jak jim chybí, že je někdo čeká doma, že se nemají ke komu přitulit v posteli nebo si s někým popovídat. Nic z toho mi doopravdy nechybí. Ale v tuhle chvíli, kdy jsem měla fakt strach, mi chyběl ten pocit, že se mám na koho obrátit. Vždycky za mnou stál nějaký chlap, který byl ochotný se kvůli mě prát. Jasně, i teď bych ho mezi kamarády našla. I H. mě jednou bránil, když se semlela taková jistá nepříjemnost. Ale to není totéž.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny | Web | 14. září 2013 v 23:10 | Reagovat

:-O Kde to bylo? Teď budu mít schízu, až polezu z kalby :D :D Achjo, no naštěstí to dobře dopadlo. Jsi borec, že jsi to ustála, já bych beztak zpanikařila..

2 the-eternal-sattva | Web | 15. září 2013 v 9:34 | Reagovat

hej normálně jezdím jiným busem, ale o víkendu tak brzo jezdí jenom rozjezdy, takže jsem musela jít směrem na 28. října... a tam dolů už pomalu začíná to ghetto...

3 Jenny | Web | 17. září 2013 v 15:13 | Reagovat

Díky vole, já bydlím kousek od 28. října :D :D

4 the-eternal-sattva | Web | 17. září 2013 v 18:59 | Reagovat

Fakt? :D Kde vole? :D
Ale neboj, tebe by se bál, ty jsi na něj moc vysoká :D :D :D

5 Jenny | Web | 18. září 2013 v 0:43 | Reagovat

No tos mě fakt uklidnila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama