Vždycky chceme to, co nemůžeme mít, aneb O mém nejhorším sexu

12. června 2013 v 22:01 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Každý máme člověka, který s náma sdílí to nejlepší i nejhorší v našich životech. Nejlepší kámošku, kamaráda nebo někoho podobného ražení. Dřív to pro mě byl Tomáš. Ale upřímně, při představě, že by tomu tak bylo dodnes a já se mu svěřovala se svými milostnými eskapádami, to by asi bylo trochu moc. Když ale člověk někoho takového nemá, trápí se sám. A ačkoli je to blbost, hodně to pomůže.
Chybí mi takový člověk tady v Brně. Ale i tak jsem ráda, že vůbec někoho takového mám. Je nejlepší, je dokonalá, známe se od malička. Jako dítě jsem milovala jejího bráchu a ji jsem neměla ráda :D Byla nejmladší, ukňouraná a tak vůbec. Daly jsme to dohromady někdy na začátku prváku. A myslím, že samy sebe vždycky dokážeme překvapit stejně moc, jako sebe navzájem, přestože se dobře známe. Neříkáme si, že jsme dokonalé. Vždycky se sejdem u voďára, vysypeme ze sebe všechny ty sračky co se nám staly co jsme se neviděly, řekneme si jaké jsme krávy případně jací jsou naši ex/partneři volové :D a jdeme dál...

(udg - zpěvy deště)

Jenže teď je docela chaos. Obě máme zkouškové, ona do toho práci, plánuje dovolenou, plánuje byznys, dostala žádost o ruku :D ... A poprvé začínám vidět tu obrovskou rozdílnost. Neměla jednoduché dětství, oba rodiče alkoholici, mladší brácha v cizí péči, a ona ať se živí jak chce... Ani se jí nedivím, že je teď spokojená ve 4 roky trvajícím vztahu (s chlapem, kterého paradoxně moc nemusím, ale tak už to u mých kamarádek bývá :D), a má konečně v životě nějakou jistotu. Já se oproti tomu právě rozhodla, že zadaná už jsem byla moc dlouho.

Teď jsem docela zvědavá na to, co mi řekne na mou další jobovku...
Přijedu jednou: spala jsem s K.
podruhé: rozešli jsme se s P.
potřetí: pořád spím s K.!
počtvrté: vyspala jsem se s P. - dvakrát.

A teď? Lidi nejsem si jistá, jestli to budu moct (i před ní :D) vůbec vyslovit... Líbil se mi ten její optimismus. I to vtipkování na téma: "Příště se vyspíš s H. a budeš to mít komplet." ... to vtipkování se mi líbilo do té doby, než jsem se před týdnem ráno probudila s tím, že jsem to fakt udělala....

Já jsem tak brutální piča prostě... to nemá obdoby. Nejde tady o ten sex samotný ale o to kolem. O to, že to P. nemusel slyšet a o to, že s chlapama se kterýma spí vaše kamarádky se prostě nespí!


Byla středa, slečna M. nás prý počká na přehradě. Nakonec se nikomu moc nechtělo a tak jsme s H. jeli sami. Cesta na prýgl dlouhá, a z dvoulitrovky vína ubývalo. Se slečnou M. přišla hromada jejích kamarádek a ten "típek co s ním momentálně spí" :D Bylo tam hafo lidí, přišli jsme pozdě, ohňostoj už začínal, ztratili jsme se v davu a zůstali s H. sami. Seděli jsme na trávě, kecali a pili to víno... no jak hovada. A když bylo po všem, čekali jsme až přejde dav, že se tam třeba slečna M. a její banda někde objeví. Stáli jsme opření o lampu a ten dav plul kolem nás. A on na mě najednou: "Dančo, dej mi pusu, já jsem jediný na bytě kdo od tebe ještě nedostal pusu." Ještě jsem nebyla tak opilá tuším. Docela jsem vzdorovala. Ale přišlo mi to vtipné. Vlastně jsem si z něj celou noc už jen dělala srandu.

Propluli jsme davem, našli slečnu M. na kolotočích, svezli se na autíčkách a dali si dvě piva. To mě fakt zabilo. Jeli jsme domů rozjezdem. A já mu celou cestu seděla na klíně. A provokovala. Když mě to tak baví... tak strašně. Zvlášť když jsem opilá. Přijeli jsme domů, chvíli jsme seděli v kuchyni, H. šel "spát", slečna M. spát a já do sprchy. Stála jsem tam v ručníku a chtěla otevřít dveře, když se otevřely samy a on mi tím svým typickým hrubým způsobem vlezl dovnitř. Dala jsem mu pusu a schválně ještě říkám: "Tady fakt ne, tady už jsem to dělala s K. a je to dost nepohodlné." :D doufala jsem, že ho to odradí...taky, že trochu jo :D Ale ne na dlouho. Chytil mě za ruku a táhl sebou přes chodbu. Pak mě pustil a šel si lehnout. Přes jejich průchozí pokoj chodíme my s P. k nám. Zastavila jsem se u dveří a provokativně říkám "dobrou noc"... byla jsem fakt dost opilá, ale uplně si pamatuju ten svůj myšlenkový boj, kdy jsem si říkala "běž do pokoje ty čubko!" :D :D :D A tak jsem uděla první krok směrem ke svému pokoji, a on vstal a táhl mě sebou. "Do tvojí postele rozhodně ne, tam jde moc vidět!" Kdyby chudák K. věděl, co se děje na jeho posteli když je doma u maminky. A prostě se to začalo dít... A já jsem si nedokázala odpustit ty poznámky. "Hmm...tady jsem to s K. dělala taky...tady v tom bytě si prostě nevybereš."
Nesnáším přehnaně velké ego jaké někteří lidi mají. On ho má hodně, ale u něj jde aspoň říct, že má trochu proč. Je fakt chytrý, hezký, přitažlivý, právník a zároveň tesař :D ideál. Až na ty vztahy k lidem. Pořád jsem se smála. Myslím, že to že mu to pak už ani nešlo ani nebylo alkoholem :D Jsem strašná. Ale i kdyby mu to šlo, nestálo to za to. Byl to nejhorší sex mého života. Tomu chlapovi je podle mě úplně jedno, jestli tam ta holka je nebo není. Vůbec ji nevnímá. Je tak soustředěný na sebe... smutné, fakt smutné. Nejsmutnější bylo, když se otevřely dveře a za skříněma prošel P...

Zaklaply dveře na záchod, já jsem H. kopla do zadku a se slovy "vypadni" ho vyhnala z postele. Naštěstí jsem byla ještě schopná se obléct a hodit jeho oblečení k jeho posteli. Bohužel jsem já piča už nebyla schopná dojít do své postele a zůstala jsem tam spát. Ráno bylo hodně kruté.

Nejde mi o sex s jiným. Asi by to pro P. bylo aspoň rychlejší vystřízlivění z rozchodu, kdyby pochopil, že už to neslepíme. Ale jde o sex se spolubydlícím, kamarádem. To by nemohlo fungovat, P. by mu to neodpustil, a nechci aby se kvůli mojí pičovině rozpadla vize nového bytu opět ve složení naší party.
Ráno stál P. u dveří, myslel si že jsem slečna M.: "M.? Ona spí u tebe? Ona tam někoho má?" "To jsem já vole." "Aha..." Během dne se mě přesně pětkrát zeptal, jestli jsme s H. spali. Držela jsem se toho přísloví se zapíráním. Nejlepší pak byla konverzace na facu se slečnou M. "Hej vole! Když ses mě včera zlitá ptala, jestli s H. můžeš spát když já už s ním nespím, tak jsem nemyslela, že to půjde tak rychle." "Já jsem si nemyslela že to vůbec půjde!" "P. si myslel, že jsem to byla já. Mě by to bylo i jedno, klidně bych mu řekla, že jsem to byla já, ale když to na mě ráno v kuchyni vybalil, tak jsem nedokázala reagovat a vůbec mi to nedošlo. Dost ho to dojebalo, podle mě brečel. Ale když budeš zapírat, podle mě ti uvěří."
Uvěřil. Asi. Řekl mi, že neví, že mu to vrtá hlavou. Že slyšel něčí smích a H. vzdychání. (Což je reálné, mě vzdychat opravdu slyšet nemohl... :D jak smutný sex.) Zapírala jsem. Zeptal se mě, kdyby to byla pravda jeslti bych mu to řekla. Řekla jsem že jo, že by mu to prakticky už mohlo být jedno. V tu chvíli jsem viděla tu úlevu v jeho obličeji. Ten chlapec žije úplně mimo realitu. Musí mě fakt milovat, když mi to vžycky všechno věří. A asi tomu fakt uvěřil, protože večer se mě ptal jestli bych s ním něco zase nechtěla mít. Odmítla jsem, ale měli jsme dlouhý rozhovor o našem vztahu. Poprvé jsem mu do očí řekla, že si myslím, že jsme se k sobě nehodili. A další věci...

Víte, tyhle paradoxy mě strašně berou...
Chlap, který vás miluje, ale vy jeho ne.
Chlap, který by s vámi něco chtěl, ideálně jen sexuální vztah. Vy to chcete taky, ale ne s ním.
A nakonec to vrcholí třetím chlapem, kterého vy šíleně moc chcete na dlouhé nekončící dny plné sexu...ale on je zamilovaný... do jiné.

(lana del rey - blue jeans)

To je prosím můj milostný život. Prostě s K. to bylo něco úplně jiného. Když jsme se poprvé líbali na bytě, v koupelně, když si všichni mysleli, že si čistíme zuby, a on mě chytil kolem boků, bylo to tak elektrizující. Nebo když jsme se spolu líbali úplně poprvé, to jsme spolu bydleli asi týden a poprvé jsme se spolu opili a zhulili. A taky každý ten sex. Jak mě svlíkl hned u dveří a v náručí odnesl do postele. Bože! Na to, že je to takový malý podlý hajzlík :D byl asi můj nejlepší milenec.

Připadám si jako neskutečně zoufalá postavička ze špatného a trochu depresivního sitcomu. Tak já si naleju další skleničku vína a ... na budoucnost dámy a pánové. Na lepší, samozřejmě :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daredaredevil | Web | 13. června 2013 v 20:14 | Reagovat

Buď v klidu... Docela nedávno jsme se bavili se Smutným o jednom klukovi, kterýho oba známe, až na to, že jeho to byl "spolužák" a já ho znám přes postel - sex s nim byl děsnej...
Z toho našeho povídání to vyplynulo, že mě nějak zvlášť neoslovil, což je pravda, i když ten kluk je celkem partie jako H. No a Smutnej se zatvářil tak nadšeně, že to jsem u něj dlouho neviděla.
Když to tak čtu, tak úplně vidim sebe, ještě celkem nedávno, ve chvílích, kdy ráno odcházím od někoho z postele a říkám si, kurva stálo mi to za to. A pak jsem to prostě udělala znovu (a měla jsem často štěstí na to, že byli dva byli kamarádi ;-)), protože prostě jsem to nějakým zvráceným způsobem potřebovala. Vědět, že po mě někdo touží... Byť sebestředně... :-)
Na závěr, na druhou stranu jsem ráda, protože jsem se vyblbla a jsou věci, který mi teď budou cennější.

2 Hann | 16. června 2013 v 11:08 | Reagovat

A víš, proč je tvá kamarádka, která vyrůstala asi v ne moc šťastném dětství teď tak šťastná? Proč má fungující vztah, byla požádána o ruku a do toho studuje a pracuje? Protože ji život naučil co jsou to priority a čeho si má vážit. Ví co chce a umí si za tím jít. Když člověk něčemu neochvějně věří a chce to, nakonec toho dosáhne. Když člověk neví co chce přesně nakonec to skončí u takovéhoto bezcílného bloumání od jednoho k druhému a jednoho krásného dne zjistíte, že nemáte nikoho po svém boku s kým by jste chtěly být. Jestli si to jen neděláte samy.

3 the-eternal-sattva | Web | 16. června 2013 v 16:11 | Reagovat

Myslím, že svou kamarádku znám dost dobře, abych ti řekla, že i přesto jaké měla dětství neví co teď chce. Je ráda za zázemí které má, ale přesto tu žádost o ruku odmítla.
Já jsem měla šťastné dětství ale dospívání stálo za prd. Kluk kterého jsem milovala umřel, stejně jako můj nejlepší kamarád a veškeré mé jednání se odvíjí od toho, čím jsem si ve svých -nácti prošla. A ano, přesto nebo právě proto bloumám od jednoho k druhému, protože život mě naučil, že není čas zůstávat na místě, pokud člověk cítí, že to nemá cenu. Na to je život moc krátký. Nezapírám, že si za to můžu sama, ale člověk nakonec musí být trochu sobec, pokud chce najít místo na které opravdu patří.
Ne všechno je černobílé a jednoznačné, všechny věci mají více pohledů ;) Snad sem ještě zabloudíš, aby sis to přečetla, protože jsem vždycky ráda, když reakce nezůstávají nepochopené.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama