Červen 2013

To už vás prostě ani nenasere, to vás jenom brutálním způsobem dojebe

22. června 2013 v 15:57 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Každý z nás zažívá milníky, které mění naše smýšlení v určitých věcech. Někdy je to dobře... a někdy by člověk byl radši, kdyby zůstal ve skořápce "své pravdy" napořád. Nemůžu se rozhodnout, kterým z těchto dvou případů je tenhle rok pro mě.

Rok nezačal dobře a už vůbec dobře nepokračoval. V lednu mi umřel ten, kterého postrádám čím dál víc s každou návštěvou svého rodného města. Je to jeden z důvodů, proč tam jezdím čím dál míň. Je to tam bez něj prázdné... A pokračoval tím... však víte... podvádění, lži a z toho nic dobrého nevzejde.

A teď ta škola. Už zase. Bohužel. Nejhorší je, když člověka něco baví, ale nestačí to. Nikdy jsem kvůli škole nebrečela. Ani na základce, ani při propadání z angličtiny a francouzštiny na střední, ani před maturou, ani po ní. Ani když jsem skončila na výšce poprvé. Dokonce ani tehdy, když mi špatně dopadly přijímačky na rozvojová studia. Zkurvená angličtina. Tehdy jsem byla pekelně naštvaná...ale nebrečela jsem. Ovšem když jsem uslyšela ortel na poslední zkoušce tohohle semestru, tak to se mnou vážně hnulo. Kdybych nebydlela tak blízko, tak určitě řvu už po cestě. Stihla jsem jen dojít domů, seřvat nicnetušícího H. za věc za kterou ani nemohl, zavřít se do pokoje a řvát a řvát za podpory depresivní hudby. Chybí mi jeden zkurveně zkurvený kredit, abych prošla. Poslední písemná zkouška mi utekla o půl zkurveného bodu. To už vás prostě ani nenasere, to vás jenom brutálním způsobem dojebe.


Požádala jsem si žádost o třetí termín, jenže vypsaných už jich bylo hafo, a některé byly prázdné, tak nevím, jestli něco v září ještě vypíšou. Taky nevím, jestli bych to vůbec dala i za ty dva měsíce. A po prořvané noci plné myšlenek na "né, bože já nechci zpátky do práce, vstávat každý den ve 4 a hnít tam celý zkurvený život" jsem si uvědomila dost hnusnou věc. Chci tam vůbec zůstat, kdyby se to v září podařilo? Víte, nejde o tu školu. Miluju tu školu, miluju ty předměty, baví mě to, miluju to být součástí FF MU, miluju studentský život. Jen si říkám, jestli má cenu rodiče obírat o peníze které nemají, na studium, které s tímhle výhledem s největší pravděpodobností nedokončím. Nejvíc mě na tom sere ten princip. Měla jsem 5 áčkových zkoušek. Ke každé z nich jsem přečetla minimálně 2 TISÍCE stran. Zatímco třeba můj ex na svém oboru zdárně ukončil druhák, za celé dva roky ani nikdy předtím nepřečetl jedinou knížku, nepsal žádnou seminárku ve které by se drbal s X citacema, všechny zkoušky zvládá s tahákem 5x5 cm aniž by se učil a to, (co si budeme povídat) není zrovna moc chytrý ani logicky uvažující a jeho percentil na tspčkách byl pokaždé čtvrtinový oproti tomu mému. Tohle mě vážně sere! Tohle je přesně ten rozdíl, proč by se obory z fildy neměly házet do jednoho pytle. Ne všichni jsou tam flákači. A tak je kurva rozdíl mezi bc a bc :-/

Nejvíc mě sere, že nevím co teď. Projebané prázdniny, kdy člověk neví jestli příští rok stráví ve škole nebo ne. Nevím, jestli má cenu se vůbec stěhovat do nového bytu, jestli se z tama zase nepostěhuju k rodičům, což je docela noční můra. Stejně jako hledání práce. Stačilo mi to před rokem.

Nejradši bych se teď vypařila. Zmizet někam na hory, na hřebenovku s pár věcma. Ale ne sama. Zbláznila bych se, být teď sama se svýma myšlenkama. Ale není s kým. Tak jsem se aspoň zase zodpovědně zbořila hromadou tequilly. Za to, že slečna M. nedala státnice. Za to že všichni moji kamarádi si o mě myslí to nejhorší. Za to, že oni všichni prožívají některé ze stádií, kterými já už jsem si s chlapama dávno prošla. A nikdo to nechápe. A až na tom za dva tři roky budou zase stejně jako já teď, taky to nikdo nepochopí. Jsem asi ztracená...

Mějte se... líp než já.

Damn...

19. června 2013 v 18:51 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Tohle je vážně zkurveně zkurvený rok. A to byla doteď 13ka mé šťastné číslo...

Vždycky chceme to, co nemůžeme mít, aneb O mém nejhorším sexu

12. června 2013 v 22:01 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Každý máme člověka, který s náma sdílí to nejlepší i nejhorší v našich životech. Nejlepší kámošku, kamaráda nebo někoho podobného ražení. Dřív to pro mě byl Tomáš. Ale upřímně, při představě, že by tomu tak bylo dodnes a já se mu svěřovala se svými milostnými eskapádami, to by asi bylo trochu moc. Když ale člověk někoho takového nemá, trápí se sám. A ačkoli je to blbost, hodně to pomůže.
Chybí mi takový člověk tady v Brně. Ale i tak jsem ráda, že vůbec někoho takového mám. Je nejlepší, je dokonalá, známe se od malička. Jako dítě jsem milovala jejího bráchu a ji jsem neměla ráda :D Byla nejmladší, ukňouraná a tak vůbec. Daly jsme to dohromady někdy na začátku prváku. A myslím, že samy sebe vždycky dokážeme překvapit stejně moc, jako sebe navzájem, přestože se dobře známe. Neříkáme si, že jsme dokonalé. Vždycky se sejdem u voďára, vysypeme ze sebe všechny ty sračky co se nám staly co jsme se neviděly, řekneme si jaké jsme krávy případně jací jsou naši ex/partneři volové :D a jdeme dál...

(udg - zpěvy deště)

Jenže teď je docela chaos. Obě máme zkouškové, ona do toho práci, plánuje dovolenou, plánuje byznys, dostala žádost o ruku :D ... A poprvé začínám vidět tu obrovskou rozdílnost. Neměla jednoduché dětství, oba rodiče alkoholici, mladší brácha v cizí péči, a ona ať se živí jak chce... Ani se jí nedivím, že je teď spokojená ve 4 roky trvajícím vztahu (s chlapem, kterého paradoxně moc nemusím, ale tak už to u mých kamarádek bývá :D), a má konečně v životě nějakou jistotu. Já se oproti tomu právě rozhodla, že zadaná už jsem byla moc dlouho.

Teď jsem docela zvědavá na to, co mi řekne na mou další jobovku...
Přijedu jednou: spala jsem s K.
podruhé: rozešli jsme se s P.
potřetí: pořád spím s K.!
počtvrté: vyspala jsem se s P. - dvakrát.

A teď? Lidi nejsem si jistá, jestli to budu moct (i před ní :D) vůbec vyslovit... Líbil se mi ten její optimismus. I to vtipkování na téma: "Příště se vyspíš s H. a budeš to mít komplet." ... to vtipkování se mi líbilo do té doby, než jsem se před týdnem ráno probudila s tím, že jsem to fakt udělala....

Já jsem tak brutální piča prostě... to nemá obdoby. Nejde tady o ten sex samotný ale o to kolem. O to, že to P. nemusel slyšet a o to, že s chlapama se kterýma spí vaše kamarádky se prostě nespí!


Byla středa, slečna M. nás prý počká na přehradě. Nakonec se nikomu moc nechtělo a tak jsme s H. jeli sami. Cesta na prýgl dlouhá, a z dvoulitrovky vína ubývalo. Se slečnou M. přišla hromada jejích kamarádek a ten "típek co s ním momentálně spí" :D Bylo tam hafo lidí, přišli jsme pozdě, ohňostoj už začínal, ztratili jsme se v davu a zůstali s H. sami. Seděli jsme na trávě, kecali a pili to víno... no jak hovada. A když bylo po všem, čekali jsme až přejde dav, že se tam třeba slečna M. a její banda někde objeví. Stáli jsme opření o lampu a ten dav plul kolem nás. A on na mě najednou: "Dančo, dej mi pusu, já jsem jediný na bytě kdo od tebe ještě nedostal pusu." Ještě jsem nebyla tak opilá tuším. Docela jsem vzdorovala. Ale přišlo mi to vtipné. Vlastně jsem si z něj celou noc už jen dělala srandu.

Propluli jsme davem, našli slečnu M. na kolotočích, svezli se na autíčkách a dali si dvě piva. To mě fakt zabilo. Jeli jsme domů rozjezdem. A já mu celou cestu seděla na klíně. A provokovala. Když mě to tak baví... tak strašně. Zvlášť když jsem opilá. Přijeli jsme domů, chvíli jsme seděli v kuchyni, H. šel "spát", slečna M. spát a já do sprchy. Stála jsem tam v ručníku a chtěla otevřít dveře, když se otevřely samy a on mi tím svým typickým hrubým způsobem vlezl dovnitř. Dala jsem mu pusu a schválně ještě říkám: "Tady fakt ne, tady už jsem to dělala s K. a je to dost nepohodlné." :D doufala jsem, že ho to odradí...taky, že trochu jo :D Ale ne na dlouho. Chytil mě za ruku a táhl sebou přes chodbu. Pak mě pustil a šel si lehnout. Přes jejich průchozí pokoj chodíme my s P. k nám. Zastavila jsem se u dveří a provokativně říkám "dobrou noc"... byla jsem fakt dost opilá, ale uplně si pamatuju ten svůj myšlenkový boj, kdy jsem si říkala "běž do pokoje ty čubko!" :D :D :D A tak jsem uděla první krok směrem ke svému pokoji, a on vstal a táhl mě sebou. "Do tvojí postele rozhodně ne, tam jde moc vidět!" Kdyby chudák K. věděl, co se děje na jeho posteli když je doma u maminky. A prostě se to začalo dít... A já jsem si nedokázala odpustit ty poznámky. "Hmm...tady jsem to s K. dělala taky...tady v tom bytě si prostě nevybereš."
Nesnáším přehnaně velké ego jaké někteří lidi mají. On ho má hodně, ale u něj jde aspoň říct, že má trochu proč. Je fakt chytrý, hezký, přitažlivý, právník a zároveň tesař :D ideál. Až na ty vztahy k lidem. Pořád jsem se smála. Myslím, že to že mu to pak už ani nešlo ani nebylo alkoholem :D Jsem strašná. Ale i kdyby mu to šlo, nestálo to za to. Byl to nejhorší sex mého života. Tomu chlapovi je podle mě úplně jedno, jestli tam ta holka je nebo není. Vůbec ji nevnímá. Je tak soustředěný na sebe... smutné, fakt smutné. Nejsmutnější bylo, když se otevřely dveře a za skříněma prošel P...

Zaklaply dveře na záchod, já jsem H. kopla do zadku a se slovy "vypadni" ho vyhnala z postele. Naštěstí jsem byla ještě schopná se obléct a hodit jeho oblečení k jeho posteli. Bohužel jsem já piča už nebyla schopná dojít do své postele a zůstala jsem tam spát. Ráno bylo hodně kruté.

Nejde mi o sex s jiným. Asi by to pro P. bylo aspoň rychlejší vystřízlivění z rozchodu, kdyby pochopil, že už to neslepíme. Ale jde o sex se spolubydlícím, kamarádem. To by nemohlo fungovat, P. by mu to neodpustil, a nechci aby se kvůli mojí pičovině rozpadla vize nového bytu opět ve složení naší party.
Ráno stál P. u dveří, myslel si že jsem slečna M.: "M.? Ona spí u tebe? Ona tam někoho má?" "To jsem já vole." "Aha..." Během dne se mě přesně pětkrát zeptal, jestli jsme s H. spali. Držela jsem se toho přísloví se zapíráním. Nejlepší pak byla konverzace na facu se slečnou M. "Hej vole! Když ses mě včera zlitá ptala, jestli s H. můžeš spát když já už s ním nespím, tak jsem nemyslela, že to půjde tak rychle." "Já jsem si nemyslela že to vůbec půjde!" "P. si myslel, že jsem to byla já. Mě by to bylo i jedno, klidně bych mu řekla, že jsem to byla já, ale když to na mě ráno v kuchyni vybalil, tak jsem nedokázala reagovat a vůbec mi to nedošlo. Dost ho to dojebalo, podle mě brečel. Ale když budeš zapírat, podle mě ti uvěří."
Uvěřil. Asi. Řekl mi, že neví, že mu to vrtá hlavou. Že slyšel něčí smích a H. vzdychání. (Což je reálné, mě vzdychat opravdu slyšet nemohl... :D jak smutný sex.) Zapírala jsem. Zeptal se mě, kdyby to byla pravda jeslti bych mu to řekla. Řekla jsem že jo, že by mu to prakticky už mohlo být jedno. V tu chvíli jsem viděla tu úlevu v jeho obličeji. Ten chlapec žije úplně mimo realitu. Musí mě fakt milovat, když mi to vžycky všechno věří. A asi tomu fakt uvěřil, protože večer se mě ptal jestli bych s ním něco zase nechtěla mít. Odmítla jsem, ale měli jsme dlouhý rozhovor o našem vztahu. Poprvé jsem mu do očí řekla, že si myslím, že jsme se k sobě nehodili. A další věci...

Víte, tyhle paradoxy mě strašně berou...
Chlap, který vás miluje, ale vy jeho ne.
Chlap, který by s vámi něco chtěl, ideálně jen sexuální vztah. Vy to chcete taky, ale ne s ním.
A nakonec to vrcholí třetím chlapem, kterého vy šíleně moc chcete na dlouhé nekončící dny plné sexu...ale on je zamilovaný... do jiné.

(lana del rey - blue jeans)

To je prosím můj milostný život. Prostě s K. to bylo něco úplně jiného. Když jsme se poprvé líbali na bytě, v koupelně, když si všichni mysleli, že si čistíme zuby, a on mě chytil kolem boků, bylo to tak elektrizující. Nebo když jsme se spolu líbali úplně poprvé, to jsme spolu bydleli asi týden a poprvé jsme se spolu opili a zhulili. A taky každý ten sex. Jak mě svlíkl hned u dveří a v náručí odnesl do postele. Bože! Na to, že je to takový malý podlý hajzlík :D byl asi můj nejlepší milenec.

Připadám si jako neskutečně zoufalá postavička ze špatného a trochu depresivního sitcomu. Tak já si naleju další skleničku vína a ... na budoucnost dámy a pánové. Na lepší, samozřejmě :)

... poněkud k pláči

10. června 2013 v 19:06 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Můj studijní život zdá se být poněkud k pláči. Z mých 8mi předmětů, když nepočítám experiment, už mám 4 tak nějak v hajzlu. Už mi to přijde i docela vtipné. Dnešní neúspěch to poněkud zabil a prokrastinace se zdá být tím nejlépe v životě využitelným časem. Když už ani tři dny v kuse sedět u stolu a učit se nepomáhá... bla bla bla... Ale vážně, nejmíň poslední rok jsem nevstávala tak brzo jako tohle zkouškové. Od pěti sedím v naší nonstop studovně v CPSce a učím se. Většinou tam v tu dobu jsou jen dva typy lid (haha, občas jen dva lidi) a to buď ti, kteří teprve odcházejí, když já přicházím (předpokládám medici, jaký jiný blázen by se taky učil celou noc) a nebo... ten chlapec co je tam prostě vždycky. Podle mě tam bydlí. Což není tak špatný nápad. Když vás někdo vyhodí z bytu, myslím že je to dost dobré řešení. Sednete si za počítač, nad knížkou si zdřímnete, děláte že se učíte, zuby si taky máte kde vyčistit :D Možná je to erasmák a nevyšel mu pobyt :D kdo ví.

Takže...ehm...
Bože, pošli mi ještě 9 kreditů, odkudkoli :D
Edit 11.6. - Bože díky! Ještě 5 a budeme si kvit! :D

Všechny moje peníze padly na nový byt. Na pračku, ledničku, zálohu, kauci, dva nájmy ... léto bude smutné. Fakt smutné. A při učení mám neobvykle velkou spotřebu jídla. Jídlo totiž = přestávka na seriál :D tím se to vysvětluje... Takže, tak nějak krachuju :D A jak mi řekli doma, bude hůř :D Asi mám ten optimismus v rodině :) jojo...


Vyjímečně to bude článek, který nebude o chlapech, protože tahle oblast je v mém životě momentálně úplně nejvíc k pláči :D Jsem upřímně v hloubi duše docela zoufalá z určitých svých debilních rozhodnutí :D A debilní rozhodnutí přicházejí vždy v doprovodu alkoholu. Nemůžu se rozhodnout, jestli mi to pití stojí za to :D Ale stejně je to jedno, co se stalo se nevrátí a já se budu asi fakt radši kurva učit :D Protože po studentském životě plném úžasných dnů nicnedělání, pití od dopoledne, společného vaření oběda o půl osmé večer a těch ostatních skvělých zážitcích už následuje jen a pouze práce a smrt.

Hawk! :D

Bože!

6. června 2013 v 9:56 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
... tak za to co se stalo včera se tak brutálně stydím sama za sebe, že zatím nemám odvahu se s tím svěřit ani tomuhle rádoby anonymnímu světu... Jsem taková svině, boha jeho!!!!

Stěhování... Damn! už zase?!

5. června 2013 v 21:29 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Předevčírem jsme se dozvěděli smutnou zprávu. Vlastně ani ne tak smutnou, jako k nasrání. Ačkoli ještě týden předtím nám bylo řečeno, že nám prodlouží smlouvu na byt o rok, teď nečekaně přišli s tím, že se máme vystěhovat. Nejlíp hned, nejhůř do konce měsíce. Což je teda kurva na rychlo! To nás sice nevyděsilo, jelikož máme smlouvu do srpna a navíc právníka na bytě :D Ale smutní jsme z toho byli hodně. Nabídli nám, že nás přesunou do už zrekonstruovaného bytu pod námi, ale za cenu o tisícovku na osobu vyšší. Což jsme s bradou hrdě k našim vysokým stropům odmítli. Nasrat.

A tak jsme se plni žalu nad naším milovaným bytem opili, zavzpomínali a ... ačkoli nás to sere, hlavně kvůli té skvělé lokalitě, začali jsme se na stěhování těšit. To nás zase na chvíli přešlo, když jsme se dohádali nad inzeráty a zjistili, že každý chceme něco jíného :D Každý chce bydlet co nejblíž u vlastní fakulty, každý chce jiný byt, blablabla... jen H. chce domeček se zahradou na kraji Brna, na což mu všichni zvysoka sereme. Navíc oproti našemu luxusnímu starému bytu s vysokými stropy a každým pokojem kolem 28 m2 byly ty inzerátové byty maličké a stísněné :D

Ale nakonec jsme se ve víru alkoholového opojení shodli, že se milujem a chceme se všichni stěhovat společně. Včetně našeho smrdícího gauče a stolu v kuchyni, který sice patří majiteli ale my si na něj nakreslili originální hru ve stylu člověče nezlob se. Shodli jsme se, že za takové chování jim tady necháme tak hromadu hnusných zbytků jídla za naším fekálním sporákem a možná taky hovno ve světlíku... doslova nasrat! :D :D


Dneska se ovšem dámy a pánové našel byt...a to byt s velkým B. Sice mi vyhovovalo bydlet dvě minuty od školy i od párku na české, ale u Lužánek to taky není marné. Náš byt je fakt velký, ale tamten! To už ani není byt, to je zámek :D Navíc tema megalomanskýma pokojema se vyřešilo i to, jestli chci bydlet s P. dál v pokoji. Budu bydlet s holkama a k němu do pokoje se najde další sparing partner... Jestli s tím teda bude souhlasit... stejně na sebe přes ten pokoj bez brýlí ani neuvidí :D

Brutální chodba s koženým gaučem, tři brutální pokoje a v jednom je ještě k tomu takové to "půlpatro" na matraci. Šatna velká tak, že bysme tam mohli ubytovat vietnamskou rodinu, dva balkóny, zahrada s pozením na grilování, v jednom z pokojů krb... prostě....áááách...
Mínusy jsou, že tam není lednička a pračka, ale to není až takový problém sehnat (už na jeden byt jsem sehnala ledničku za flašku slivovice :D), ale taky provize... i když těch 17 stovek zas není až taková hrůza, tak je to na prd.... Tak uvidíme jak to klapne :)

Zkažená a zhulená

3. června 2013 v 14:42 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Všechno začíná být tak nějak lepší... z mého sobeckého pohledu samozřejmě. Sex s ex mě usvědčil v mém rozhodnutí. Ne, že by byl nějak špatný, ale prostě ve mě vyvolal takový ten pocit, že volba rozchodu byl prostě správný nápad... Dobře, přiznávám se, ten pocit ve mě vyvolal až ten druhý sex s ex... Jsem tak zkažená :D

Ovšem on to samozřejmě vzal jinak... Chlapi jsou prostě divní. Nevím, kdo vymyslel ty pohádky o tom, že chlapi a nezávazný sex jdou k sobě a že chlapi nemají s rozchodem tak těžkou hlavu jako ubračené holky cpoucí se kýbly zmrzliny... lež lež lež...

Navíc mám pocit, že na ně mám averzi, na oba. I na P. i na K. Což je v téhle situaci asi jen dobře.

Tádidádidádidá...jdeme dál :)


Mám za sebou jednu ze dvou nejtěžších zkoušek tohoto semestru... za D! Yes! Ještě zvládnout dvě ze tří, abych se posunula dál a bude to všechno oukej :)
Až na to, že jsem při čekání na zkoušku nemusela vykládat kamarádovi, jak jsem neodeslala seminárku do určitého předmětu, protože jsem se brutálně zhulila a prostě jsem to nezvládla, zatímco pan vyučujícího toho předmětu stojí kousek ode mě na schodech, kouká na mě a usmívá se... Myslím, že při opakování předmětu od září to bude veselé... Že mi na pasování poblil boty mu asi radši říkat nebudu, mohlo by to vyznít jako provokace :D

Btw: dost mě sere, jak ten blog nezvládá vkládané videa a i po desátém aktualizování zobrazuje písničky, které jsem přidávala do minulých článků...třeba zrovna v tomhle článku je Morcheeba, ale vy ji tam asi neuvidíte :D