Prostě si to tak neberu :)

21. května 2013 v 12:26 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
...wish you were here... Pinkfloydi byli vždycky srdcovkou mého otce. Přebrala jsem spoustu věcí z jeho hudebního vkusu. Ale právě na ně jsem prostě musela dospět. A právě teď se to stalo...


Včerejší pivo nebyl dobrý nápad. Chřipka vs já - 2:0. Už druhý týden. Docela to zmáhá. Navíc včera, když jsem celý den trčela v knihovně s "prezenční výpujčkou" (!shit!) :D seděl proti mě moc hezký chlapec. Byla jsem jistě velice okouzlující, když jsem každé tři minuty vytahovala další kapesník. A rušila jeho bádání svým jistě velice ženským chrchláním... Takhle se opravdu nedá pracovat :D

Musela jsem se smát když se ke mě na tom pivu H. nenápadně naklonil a říká: "Tak jsem si všimnul těch tvých a K. věcí ve čtvrtek ráno na tom gauči..." "Hmm...to P. si všimnul taky, nemohl jsi být aspoň takový kámoš, abys mi to donesl?" :D "Když já vstával brzo do práce a až po cestě jsem si dával dohromady ty souvislosti...jako ty opilá, on opilý, oblečení na gauči a K. nahý v posteli, přikrytý tak blbě peřinou, že mu trčel zadek :D" "Nelíbil se ti jeho zadek?" "Už jsem po ránu viděl lepší věci..." :) Někdy to stojí za to, tyhle rozhovory :)

Killi mě přinutila se zamyslet nad tím, jak by to vypadalo, kdybysme spolu s K. opravdu měli něco vážného. Myslím, že bych byla šťastná...ale zase jenom na chvíli. Jsme si až příliš podobní. Máme stejné nešvary a to, jak jsem se přesvědčila u Letadla, není pro vztah moc použitelné. Když jsou lidi až příliš stejní, prostě to nefunguje.

Má nejdražší "best friend" :D a já jsme pár dní zpět měly opět sáhodlouhý rozhovor o mužích. O mužích nejde mluvit jinak než sáhodlouze :) Měla jsem krásný monolog o tom, jak všichni mí muži v životě mi toho strašně moc dali, a že nelituju ani jedné minuty s žádným z nich, že jsem je všechny měla moc ráda a oni mě, všichni byli hrozně hodní a já jsem byla mrcha a že nebyl žádný, se kterým bych byla nešťastná. A ona mě zná - celou dobu se na mě dívala s tím svým úsměvem a pak říká: "Víš, a není to třeba tak, že ty si to prostě tak moc nebereš? Kterákoli jiná ženská, kdyby si prožila to co ty s Letadlem, určitě by ho nesnášela. A ty jenom řekneš, že byl hodný." A když se nad tím zamyslím, tak má pravdu. Život mě naučil nebrat všechno tak vážně. A třeba kdybych byla jiná, třeba bych se z toho vážně složila a všem říkala jaký to byl hajzl. Ale nebyl... nebo byl, ale já to tak nebrala. To je asi moje filosofie, najít na chlapovi to dobré.


Takže co teď? V první řadě se uzdravím, přesně měsíc přežiju ve své vzduchové bublině a budu se učit, aspoň trochu, aspoň na těch debilních 20 kreditů. A pak se na to podívám znova. Třeba se mi to zalíbí, být sama. Ale už pár let se znám, a myslím že ne :) Ne každému to sedí. A pak třeba začnu hledat "svou další oběť"... a třeba mezitím potkám pár sympatických mužů. Ale už nechci být žádný troškař :D a můj pan vysněný už má od mých asi 15 let pořád stejnou podobu. Asi je třeba se k tomu vrátit a trochu se toho držet...

V prvé řadě, chci slováka! Ano, je to trapné :D ale když slovenština je TAK sexy :) Aspoň o hlavu vyšší. Už žádný trpaslík :) Sice jsem taková vychrtlina, že mě unese i ten trpaslík K., ale prostě chci zase zažít to co s letadlem. Mít vedle sebe opravdu chlapa. Tmavé vlasy, oči a vousy jsou nezbytností. Taky se přesouvám do těch dalších sfér a umění hry na kytaru je nezbytnost :D a klavír nebo housle by taky stály za zvážení. A aby měl rád zvířata, což K. nemá. A aby po mě v horizontu několika dalších dlouhých let nechtěl děti, proboha. Aby rád cestoval, flákal se po horách a lezl na nepřístupná místa s úžasnými rozhledy...to je moje vášeň :) A už žádného jedináčka! Chci konečně po všech vztazích s jedináčky mít taky švagra/ovou :) A aby to prostě nebyl jeden z davu. Nevím jak to vyjádřit. Mám ho v hlavě. Tak nějak neurčitě a přitom mám pocit, jako bych ho už někdy v životě potkala.

Ale v podstatě o tohle všechno vůbec nejde. Protože takhle to nefunguje a já to vím, nebojte se :) Docela se těším na léto. Sice všechny mé plány krachly spolu se slovem "promiň" směrem k P., ale nějak to snad půjde. Nechci být naivní, ale myslím, že na ty SOAD bysme teoreticky klidně mohli jet spolu. Snad se to do té doby nějak extrémně neposere. A pak? Kdo ví... tohle léto je opravdu nepopsaný list. Asi se poprvé v životě budu držet toho hesla "nic neplánuj"... a doufat, že to prostě bude ok, skvělé a nezapomenutelné :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Killi | Web | 21. května 2013 v 14:12 | Reagovat

Lets do it. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama