Nechutné pocity vítězství :D

5. května 2013 v 15:26 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Mám trochu pocit, že mi hráblo. Že se snažím za každou cenu masochisticky týrat. Kvůli všem těm hodným klukům předtím. A v tom zápočtovém a zkouškovém shonu jsem si opravdu nemohla vybrat lepší čas... kdy jen čumím do blba a přemýšlím.

Včera jsem byla na tspčkách. Potřetí. Snad potřetí úspěšně :D Druhý obor by byl aspoň nějakou jistotou :) Ale asi to neklapne kvůli oborovým zkouškám. Možná za rok...
Po zdlouhavém a nudném testu jsem šla za klukama do parku. Hráli jsme frisbee s K., H. a mým Ex. Došlo mi, že ze mě a H. se určitým nevysvětlitelným způsobem stali nejlepší kamarádi na bytě. Jsme na sebe tak odporní, až je to krásné. Ale večer to po té hromadě piv trochu přehnal. Bohužel i já mám někde hranice. Už nešlo o narážky... Ale rozhodně s ním nebudu spát :D i když jeho ego si to stále myslí.

Skončili jsme spolu v hospodě. Sami. Naštěstí ne na dlouho, začínal totiž hokej. Pomalu se to začalo trousit. Ex a jeho kamarádka, která u nás kvůli tspčkám spala. Slečna M. s kamarádkou, slečna A. s přítelem hokejstou, a nakonec K. Víte... K byl na rande a mě to vůůůbec nesere :D

Ne, jasně že trochu žárlím. Na druhou stranu bych mu to přála. Mě se teda absolutně nelíbí, vypadá jak kdyby jí měly každou chvíli vypadnout oči z důlků, je to blondýna a co je největší překážkou - je o půl hlavy vyšší než K. Jinak by už určitě byli spolu.


Měla tam svoje dva divné kamarády. Po hokeji odešli na procházku...všichni. Ex odešel na další štaci, a my ostatní pro víno do večerky a domů. H. mi strčil tři lahváče do tašky a prý se potkáme doma, že se jde na českou najíst. Přišel asi za hodinu a to po lešení, do druhého patra. Vůbec nebyl opilý... :D

Ex se vrátili, K. se vrátil, postupně se všichni vytratili do pokojů. S posledním tichým dobrou a zavřením dveří slečny M. jsme zase zůstali sami. Trvalo asi deset vteřin od toho zavření dveří do té doby, než mě odnesl v náručí a zamknul v koupelně :D Zase ty naše narážky. Skončilo to trochu divným rozhovorem. "Vážně? Ty jsi teď zamilovaný..." "Nejsem... Ty žárlíš?" "Ne... jen ti to nechci nějak pokazit."
Měla jsem až nechutně dobrý pocit vítězství, že zatímco bloncka už spinká doma u divné kamarádky, já jsem si užila :D Jsem hnusná :D Fakt...

Uprostřed "toho" jsme uslyšeli dveře na chodbě. V nás obou totálně trhlo při určité vzpomínce. Už jednou nás někdo nachytal v koupelně. Naštěstí jsem tehdy při své opilosti byla natolik schopná, že jsem zamkla dveře. Když tehdy Ex zaklepal, K. si stihl natáhnout kalhoty, začít si čistit zuby a zatímco já jen seděla na zemi a předstírala s kýblem v ruce nevolnost, on odemkl dveře a říká: "Ty jsi zamkla? Prečo jsi zamkla?" Nevím, jestli mě ten člověk tolik miluje, že mi tohle tehdy věřil... bylo to na valentýna...
Tentokrát nikdo klikou netrhnul. Díky bohu, nechtělo by se mi to řešit. Chtěla jsem si jen užít ten pocit.

Nevím co od toho čekám. Ale to bych nebyla ženská, kdybych věděla co chci. Ale chci to hned, však to znáte...

Když je nám 13, brečíme, že jsme samy. Když pak někoho konečně máme, brečíme dál protože je to s ním "těžké". A čím jsme starší, tím je to horší. Vztahy jsou složitější, spletitější a více nasáklé naší vlastní minulostí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama