Květen 2013

Mé malé proradné já na nostalgické vlně

30. května 2013 v 9:53 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Je normální mít chřipku přes tři týdny?!!! Je normální se učit jak p*ča a udělat jen 1 zkoušku ze 4 ??? Potřebuju přes hubu už fakt... hlavně proto, že přesně měsíc od rozchodu jsem se včera vyspala s P. !!!


Tři dny jsem nad tím nadržená jak hárající fena přemýšlela :D Nakonec se na to zeptal on mě. Od něj jsem to fakt nečekala. Poslední dobou je trochu až moc konzervativní. Bylo to divné. Asi jsem od něčeho takového čekala trochu víc... bylo to...tak známé. Ne nudné, ale prostě předvídatelné. Ale mé proradné já si stejně nejvíc užilo ty tři hodiny společného ležení pod peřinou v jeho posteli po tom... a kecání o všem... Hlavně nezávazně...

Nebýt toho zkurveného sexu, který ovládá naše zkurvené životy a nutí nás chtít pořád něco nového s někým neokoukaným, byl by ten vztah dokonalý. Nikdy před P. jsem neměla tak vyrovnaný vztah, kde by chlapa opravdu zajímalo co chci, co mě baví, co chci dělat, kde by mě chlap ve všem podporoval a záleželo mu na mě tolik...

Bohužel stereotyp je asi mým největším životním strachem...

Mám nějakou nostalgickou vlnu... :-/ ...a samozřejmě se jí plně věnuji na úkor účení :-/ fuck!

Prostě si to tak neberu :)

21. května 2013 v 12:26 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
...wish you were here... Pinkfloydi byli vždycky srdcovkou mého otce. Přebrala jsem spoustu věcí z jeho hudebního vkusu. Ale právě na ně jsem prostě musela dospět. A právě teď se to stalo...


Včerejší pivo nebyl dobrý nápad. Chřipka vs já - 2:0. Už druhý týden. Docela to zmáhá. Navíc včera, když jsem celý den trčela v knihovně s "prezenční výpujčkou" (!shit!) :D seděl proti mě moc hezký chlapec. Byla jsem jistě velice okouzlující, když jsem každé tři minuty vytahovala další kapesník. A rušila jeho bádání svým jistě velice ženským chrchláním... Takhle se opravdu nedá pracovat :D

Musela jsem se smát když se ke mě na tom pivu H. nenápadně naklonil a říká: "Tak jsem si všimnul těch tvých a K. věcí ve čtvrtek ráno na tom gauči..." "Hmm...to P. si všimnul taky, nemohl jsi být aspoň takový kámoš, abys mi to donesl?" :D "Když já vstával brzo do práce a až po cestě jsem si dával dohromady ty souvislosti...jako ty opilá, on opilý, oblečení na gauči a K. nahý v posteli, přikrytý tak blbě peřinou, že mu trčel zadek :D" "Nelíbil se ti jeho zadek?" "Už jsem po ránu viděl lepší věci..." :) Někdy to stojí za to, tyhle rozhovory :)

Killi mě přinutila se zamyslet nad tím, jak by to vypadalo, kdybysme spolu s K. opravdu měli něco vážného. Myslím, že bych byla šťastná...ale zase jenom na chvíli. Jsme si až příliš podobní. Máme stejné nešvary a to, jak jsem se přesvědčila u Letadla, není pro vztah moc použitelné. Když jsou lidi až příliš stejní, prostě to nefunguje.

Má nejdražší "best friend" :D a já jsme pár dní zpět měly opět sáhodlouhý rozhovor o mužích. O mužích nejde mluvit jinak než sáhodlouze :) Měla jsem krásný monolog o tom, jak všichni mí muži v životě mi toho strašně moc dali, a že nelituju ani jedné minuty s žádným z nich, že jsem je všechny měla moc ráda a oni mě, všichni byli hrozně hodní a já jsem byla mrcha a že nebyl žádný, se kterým bych byla nešťastná. A ona mě zná - celou dobu se na mě dívala s tím svým úsměvem a pak říká: "Víš, a není to třeba tak, že ty si to prostě tak moc nebereš? Kterákoli jiná ženská, kdyby si prožila to co ty s Letadlem, určitě by ho nesnášela. A ty jenom řekneš, že byl hodný." A když se nad tím zamyslím, tak má pravdu. Život mě naučil nebrat všechno tak vážně. A třeba kdybych byla jiná, třeba bych se z toho vážně složila a všem říkala jaký to byl hajzl. Ale nebyl... nebo byl, ale já to tak nebrala. To je asi moje filosofie, najít na chlapovi to dobré.


Takže co teď? V první řadě se uzdravím, přesně měsíc přežiju ve své vzduchové bublině a budu se učit, aspoň trochu, aspoň na těch debilních 20 kreditů. A pak se na to podívám znova. Třeba se mi to zalíbí, být sama. Ale už pár let se znám, a myslím že ne :) Ne každému to sedí. A pak třeba začnu hledat "svou další oběť"... a třeba mezitím potkám pár sympatických mužů. Ale už nechci být žádný troškař :D a můj pan vysněný už má od mých asi 15 let pořád stejnou podobu. Asi je třeba se k tomu vrátit a trochu se toho držet...

V prvé řadě, chci slováka! Ano, je to trapné :D ale když slovenština je TAK sexy :) Aspoň o hlavu vyšší. Už žádný trpaslík :) Sice jsem taková vychrtlina, že mě unese i ten trpaslík K., ale prostě chci zase zažít to co s letadlem. Mít vedle sebe opravdu chlapa. Tmavé vlasy, oči a vousy jsou nezbytností. Taky se přesouvám do těch dalších sfér a umění hry na kytaru je nezbytnost :D a klavír nebo housle by taky stály za zvážení. A aby měl rád zvířata, což K. nemá. A aby po mě v horizontu několika dalších dlouhých let nechtěl děti, proboha. Aby rád cestoval, flákal se po horách a lezl na nepřístupná místa s úžasnými rozhledy...to je moje vášeň :) A už žádného jedináčka! Chci konečně po všech vztazích s jedináčky mít taky švagra/ovou :) A aby to prostě nebyl jeden z davu. Nevím jak to vyjádřit. Mám ho v hlavě. Tak nějak neurčitě a přitom mám pocit, jako bych ho už někdy v životě potkala.

Ale v podstatě o tohle všechno vůbec nejde. Protože takhle to nefunguje a já to vím, nebojte se :) Docela se těším na léto. Sice všechny mé plány krachly spolu se slovem "promiň" směrem k P., ale nějak to snad půjde. Nechci být naivní, ale myslím, že na ty SOAD bysme teoreticky klidně mohli jet spolu. Snad se to do té doby nějak extrémně neposere. A pak? Kdo ví... tohle léto je opravdu nepopsaný list. Asi se poprvé v životě budu držet toho hesla "nic neplánuj"... a doufat, že to prostě bude ok, skvělé a nezapomenutelné :)

I'm a creep... aneb Jak se maximálně dojebat před zkouškovým

18. května 2013 v 18:54 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Byla středa, když jsme společně s H. a slečnou M. naklusali na onu zapovězenou fakultu, jejíž část údajně zbourali, protože vyvětrat už to nešlo :D aneb k informatikům. K. tam měl přemiéru s divadlem. Lídí hafo, nedalo se tam ani dýchat. Ale bylo to skvostné. Většinou jsem strašně kritická k adaptacím na knihy, které jsem četla, ať už filmovým nebo divadelním. Tentokrát jsem byla uchvácena :) Musí být šílené vést a zorganizovat takový projekt. Fakt klobouk dolů.

Pán Much je dost dobrá a děsivá knížka. Divadlo bylo co se týče děje trochu jiné, ale o nic horší. Ačkoli K. neměl takovou velkou roli, jako minulý semestr, i tak byl dokonalý :D Po zhlédnutí jeho dětské role bych ho nejradši sežrala, ovšem trochu jinak než doteď :D Určitě bych mu po tomhle hereckém výkonu netipla téměř pětadvacet let :D :D :D
A tak celkově... dokonalá hudba, docela pěkný hlavní hrdina, který se hned v první scéně svléká :D Brutální scény plné šamanského tance, scéna se Simonovým epileptickým záchvatem byla naprosto boží, oděná do té temné červené barvy světla... A pak už jen samé vraždy a kanibalismus :D A na konci Honza :D který měl vypadat jako kapitán ponorky....vypadal trochu jako z klipu Michela Jacksona, ale co už :D

Následovala kalba s divadelníkama. Trocha zpěvu, odchod slečny M. která musí do pondělí dopsat bakalářku a H. který musel ráno do práce. Následovalo pár panáků. A pak ten pohled. Nahnul se ke mě a zašeptal: "Prosímtě, slib mi, že budeme slušní... já už nechci být hajzl." S hlavou plnou tequilly jsem nemohla jinak, než zavrtět hlavou a usmát se. "Víš, že tohle ti já nemůžu slíbit."
Následovalo pár vypalovaček na kytaru, pár rozhovorů se stejně opilými lidmi :D a hromada dalších panáků. Pak přiběhl znova, v očích mu svítilo, do ruky mi podal moji tašku. "Jdeme." Před vchodem stála na cigaretce skupinka lidí. "Kampak utíkáš K.!!!" "Bude sex!" :D zaječel do ticha té tmavé ulice a běželi jsme pryč v záchvatu smíchu :D

Při pohledu na telefonní budku jsme měli oba jasno. Bože...fakt neexistuje moc věcí srovnatelných se sexem :)
Cesta domů nám trvala asi hodinu a půl...minimálně. Měli jsme asi další tři takové zastávky. A mezitím sáhodlouhé rozhovory o životě, smrti, lásce, zamilovanosti, sexu a o tom, že by se sex a láska měly brát jako úplně odlišné věci. Neustále mi mezi rozepínáním kalhot říkal, že by mě nejradši "prieťahol"...a pak si ty kalhoty zase nandal a začal řvát: "Co to kurva dělám! Proč nemůžu být jednou věrný!"
Nevím, ani zastávka na kapotě něčího auta, ani na lavičce, ani na zahrádce nějaké hospody mu na to nejspíš neposkytla odpověď.


Pak jsme si vyjasnili naše čistě sexuální "něco" co nebudeme nazývat vztahem :D
Povídali jsme si o tom, jaké to doteď bylo super. Myslím, že jsem mu trochu zvedla sebevědomí... a on mě vlastně taky. To je skvělé na tom, když je to jen kamarád a nemusíte se před ním přetvařovat a dělat lepší, než ve skutečnosti jste. Řekne vám upřímně všechno, co chcete vědět.
Byl tak vtipný...a já ho tak moc chtěla mít ve své vlastní posteli.

A to se taky stalo. Myslela jsem si, že jsme všechny ty kecy kolem hodili za hlavu. Bylo to skvělé. Do určité doby....
Ještě nikdy jsem nezažila tak protichůdný sex....tak skvělý a zároveň tak hrozný.
V půlce se prostě zvedl. Chytil mě za ramena, dal mi pusu na čelo, chvíli se mi díval do očí a pak řekl: "Promiň já...já nemůžu.... Ona je tak hodná....ona je panna!"
Sebral všechny svoje věci a nahý prostě....utekl.

Zůstala jsem jak opařená. To, že svádím a š*kám čerstvě zadaného zamilovaného kluka je jedna věc. Začali jsme si spolu dřív, než se to stalo. Ale to, že někomu seberu iluze o světe, je i na mě moc. Co přinutí holku, která není věřící, není nijak extrémně ošklivá ani nemá žádnou extrémní vadu, kterou by chlapy odpuzovala, aby byla ještě ve dvacetičtyřech letech panna!!! Proboha.
Na jednu stranu si říkám, že právě proto on není to pravé pro ni. Je to takový malý hajzlík. Ale na druhou stranu možná právě hledá něco, co by ho přinutilo takovým nebýt.
Připadala jsem si jako totální piča. Proč ho proboha nemůžu nechat být?! Jsem fakt hnusná a hrozná. Ubližuju lidem a kazím jejich ideály. Je mi ze mě zle.

Ve skutečnosti jde o to, že mu prostě ze srdce závidím. Chci být zase zamilovaná. Bože! Strašně moc to chci.


Ráno jsem se probrala s neskutečnou kocovinou a opravdu smutným pocitem ze sebe sama. Vždycky dostanu co chci, ale nikdy neřeším jaké důsledky to může mít pro toho druhého. Jsem zlá.
Spala jsem jako na hrášku...všude po mojí posteli byly korálky z jeho přetrhnutého náramku. Chvíli na to přijel z dvoudenního výzkumu můj "spolubydlící"... "To ses včera po tom divadle tak ožrala, že ses svlíkala už na chodbě?" Totálně jsem vytřeštila oči. "No...máš tam triko a svetr." "Jo...to asi jak jsem šla prát."
Asi by to nevypadalo tak debilně, kdyby tam nebylo i tričko mého milého K.

Asi jsme byli fakt hodně na sračky.
Vzpomínám si, že jsme leželi uprostřed hlavní cesty na Veveří a.....neptejte se co jsme dělali :D

Chlast je zlo. Je jako já.
K. odjel na první návštěvu za svou novou milou a já se cítím fakt pod psa.
Strašně bych se sebou chtěla něco dělat, jenže nevím co... A ta písnička... ta je fakt o mě..... I'm a creep, I'm a weirdo....

Začnu se to učit... po zkouškovém :D

15. května 2013 v 17:07 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Je začátek zkouškového a já už jsem stihla posrat, co se dalo. Vypadá to, že ke zkouškám některých předmětů se přes posrané testy ani nedostanu. Je to paradox, když vás něco tolik baví, ale stejně to prostě nějak nevychází.


Druhá věc je, že se učím být sama. Učíme se to oba. A moc nám to nejde, abych řekla pravdu. Já se aspoň snažím. On mi pořád volá, kvůli každé blbosti. (Někdy mám chuť řvát: Ne, nebudu nám kupovat napůl to a to. Prostě kup si svoje, teď jsi sám za sebe!!!!) Jde nám to o to hůř, že jsme stejně pořád spolu, v jedné místnosti, v jednom bytě, ve stejné partě, u stejného stolu v hospodě. Prakticky se nic nezměnilo. Jen city dostaly ránu a postele jiné místo.

Potřebovala bych pár motivačních vět. Tak co Jenny, povíš mi co všechno je skvělé na tom být single? Prosím, smutně koukám :D

Je fakt, že to neznám. Od 13ti jsem měla vztahy-nevztahy s chlapci, později muži a co si budeme povídat, v určitých letech hlavně s psychologem :D Teď je to jiné. Od 16ti do teď, kdy už je mi dávno jednadvacet, jsem byla zadaná. Teď jsem sama, svobodná, ale nepřijde mi to. Musím se sebou něco dělat :D sakra :D

Asi začnu........................................................................................po zkouškovém :D "Fuck!" :D

What's wrong?!

13. května 2013 v 9:43 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Můj mozek vnímá jen samé blbosti.

Uklidňuje mě, že se K. ostříhal, oholil a vypadá teď prostě jak trotl. Hrůza a děs.

Věc která mě neuklidňuje, je ten brutální otisk něčí pěsti přes jeho oko.
Bojím se zeptat.
Ale situace na bytě se mi zdá nezměněná, přátelská... možná bych se ani ve smém silně chřipkoidním období neměla zavírat na celé dny v pokoji...
A už jsem vám říkala, že zatímco jsem byla v Olomouci, "někdo" se mi hrabal v počítači? Když jsem odjížděla, byl na milion procent vypnutý. Když jsem přijela, byl jen uspaný a přihlášený... naštěstí na druhý účet. Ten můj je pod heslem. Pod heslem, které on doufám nezná.

Pokud ho zná, vysvětluje se tím ten monokl.
Mám docela vítr z toho vůbec vyjít z pokoje.

tu-du-du-du......... !!! (?)

Nejsem z kamene

12. května 2013 v 20:54 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Proč si sakra všichni myslí, že jsem z kamene!!! Nikdo se neohlíží na to, co cítím já. Já jsem tady za tu drsňačku, která nevěří na lásku a umí mít vztahy jen o sexu. Řeknu vám tajemství - žádná žena to neumí, a pokud říká, že ano, tak lže. (Teď samozřejmě nemluvím o sexu na jednu noc.)
Kolem slečny A. se tady chodí po špičkách, protože je do K. platonicky zamilovaná a totálně nešťastná z toho, že má teď (asi, sám ještě neví) holku. Přitom má sama přítele. Pořád se K. ptá, jestli teď, když je zadaný budou pořád "brácha a ségra" na bytě. A já jsem mu řekla všechny ty hezké věci, jak je to milé když je někdo zamilovaný, jak jim to přeju a že to určitě vyjde. A přitom uvnitř mojí hlavy stojí mé zlé já, s rozcuchanými vlasy, kruhy pod očima a s nenávistným pohledem ječí "néééééééééééééééééééééé" :D


Asi by mě to sralo víc, hlavně proto, že je to poslední víkend na hodně dlouho, kdy jsme spolu sami na bytě. Ale nesere, protože mám brutální chřipku. Přivezla jsem si ji z kalby v Olomouci. Myslela jsem si, že až budu na bytě poprvé objímat záchod, bude to z chlastu. Nebylo... Zkurvená chřipka!
A K. je zase tak nechutně milý, že si říkám, že se do něj vážně nejde nezamilovat. Když viděl, jak úchvatně vypadám, s opuchlýma očima, nosem odřeným od kapesníků a rudým obličejem, uvařil vývar. Když jsem mu řekla, že mi kluci v Olomouci vytáhli dvě klíšťata, začal se mi něžně prohrabovat ve vlasech, jestli ještě nějaké nemám... jak opička :D A pak se zavřel do pokoje a psal si s blonckou tak do čtyř do rána...
A já nadopovaná práškama, s kotlem čaje, hromadou kapesníků, posilněná vývarem jenom sedím pod peřinou a místo učení na zítřejší dvě zkoušky jenom myslím na jeho úžasně bledé svlečené tělo... Ach jo... :-/ :)

Majáles aneb Rád vařim a vim, že to umim a holkám se to líbí!!!

8. května 2013 v 15:21 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Včerejšek byl brutálně podařený den :)

V pondělí jsme to zabalili někdy ve 4 ráno, po seznamování s kamarádkou slečny M., grilování a hraní na kytaru. Když jsme se druhý den postupně sešli v kuchyni, H. nám představil své dva kamarády (oba mi neskutečně lezli na nervy :D) a naservíroval nám - pozor, to se na studentském bytě jen tak nevidí, ještě když to vaří kluk, právník :D - svíčkovou! Byla nejlepší jakou jsem kdy jedla :) Mňááááám :) Doufám, že z toho bude tradice - kdykoli přijede nějaká návštěva, bude svíčková :D

Kolem třetí jsme už byli na cestě na Majáles. Strašně mě mrzelo, že mňága hrála už po začátku. Na druhou stranu jsem si říkala, že jsem na koncertě byla před měsícem :D ale když jsem slyšela DJ Loutnu, musela jsem si zaskákat i u stanu s pivem :D
Pak jsme se tak nějak rozdělili... vlastně jsme se celý večer scházeli a rozcházeli, ale vždycky jsme se našli :D ...teda až na jednoho z H. kamarádů :D
UDGčka, Wohnouti, pak se k nám připojil Ex protože s H. a jeho kamarády se prý nedalo vydržet :D A šli jsme na Toxique. Slečna zpěvačka byla jako vždy živelná a excelentní. Po cestě na toxique následovalo pár vodek s džusem a jeden tlustý joint spolu s Ex a K. ... a asi pak asi desetiminutový zásek v prostřední kruhové budově na výstavišti - stáli jsme ve středu a zhulení koukali na strop :D na tu kupoli... fakt zážitek :D A když jsme se rozhlídli, nebyli jsme jediní co to praktikovali :D
Pak pár nostalgických vzpomínek na chinaski, brutální langoš, který jsme jedli s K. každý z jedné strany :D Když mi podával zbytek, ať si ještě kousnu, řekla jsem něco jako bacha ať tě nekousnu do prstu. Usmál se na mě a říká: "Důvěřuju ti, něco mého už jsi v puse měla a nekousla jsi mě." :D Začala jsem se smíchy dusit tím langošem a ostatní nechápali co se děje :D Následovalo dalších pár panáků vodky, Puding paní Elvisovej a v půlce přesun na Polemic, kde jsem vypotila všechnu tu vodku ve vášnivých tancích se slečnou M. a její kamarádkou :D
K. mě dost nasral, že místo aby šel s náma zapařit na Polemicy s naším super doznívajicím zhuleným stavem, šel se slečnou A. na Kluse. Slečna A. zase měla tu svoji náladu, kdy předstírá depku aby jí lidi litovali a K. ačkoli vždycky tvrdí že takové lidi nesnáší, jí na to vždycky skočí. (Když jsem s ní byla na záchodě, měla jsem hroznou chuť ji opravdu dojebat tím, že bych jí řekla, že jsem s K. spala...a né jednou :D)
Když jsme se sešli na schodech, dali dalších pár vodek se slečnou M. (miluju tu slečnu za to, že nikdy neřekne ne :D) Nastalo dilema, jestli jít s ostatníma na kryštofy, nebo na cocotte minute. Kryštof miluju, mají skvělé songy, hlavně ty starší, ale jejich koncerty nemám ráda :D Vymýšlí hrozně alternativní věci, víc mluví než hrajou a teď se mi zdálo, že většina jejich koncertu bylo spíš ohňostroj a hromada konfetů než muzika :D No co už...
Šla jsem na Cocotte minute...s Ex.. Ne víte co, nebudu mu tak říkat. Zní to hnusně. Odteď jen P.
Trochu jsem se toho bála, že to bude divné když budeme spolu sami. Ale byl to ten nejlepší koncert. Bože...tolik mě bolí za krkem :D

(Docela mě sralo, že mňága nehrála později, když jsme všichni byli schopní zpívat :D)

Když dohráli, šli jsme ostatní hledat... mysleli jsme, že budou všichni na Kryštofech. Když jsme procházeli tím davem, P. mě tak něžně chytil za ruku. Začalo mi ho být strašně líto, a měla jsem chuť ho obejmou a políbit, ale prostě nechci tyhle věci dělat... vztahy ze soucitu nikam nevedou... A strašně mi to trhalo srdce....
Místo v davu na kryštofech seděli všichni znuděně na schodech :D Naběhla jsem mezi ně a začala je přemlovuat, aby šli na fixu. "Co, fixa? Oni hrajou teď? Proč tam nejsme?" Stáli jsme asi milion metrů od podia, na hromadu na štěrk naházeli všechny své tašky, mikiny a bundy a začali vytvářet vlastní kotel :D Začali jsme to já a slečna M., její bratr se nenechal dlouho přemlouvat a K. se mě po dvou písničkách totálně bez dechu zeptal, jaktože tu kapelu nezná :D Slovák bláznivá! Fixu musí znát!!! :D Už jsme nemohli ani dýchat, ani mluvit, ale skákali jsme jak hovada pořád a pořád :D Jeden z nejlepších zážitků. A ten úplně nejlepší byl, když dohráli poslední písničku a nám se to ticho zrovna nehodilo do našeho super-kotle :D začali jsme si zpívat vlastní věci :D (NIkdo z nás neumí zpívat! :D) ... "Táhněte do háje, všichni pryč, chtěl jsem jít do ráje..." atd :D Bože... úžasné. Totálně grogy a přitom nabuzení energií, nemohla jsem pochopit, jak se pak slečna A. mohla sebrat a jít domů. Je to fakt blbka a začínám ji nesnášet :D A to jsem si myslela, že na bytě mám všechny ráda :D

Kryštof skončili, byl ohňostroj a my se všichni hromadně objali a popřáli si šťastný nový rok. A pak znovu, protože jsme zapomněli že slečna M. šla na záchod :D
Následovala cesta na Mig 21. Nechat je všechny v kotli a jít si pro pití byla největší chyba :D Potkali jsme totiž H. a jeho kamaráda, toho druhého už mezitím ztratili (nezná Brno a má vybitý telefon, ideální kombinace). H. mě od hlavy k patě zlil vodou kteoru si koupil asi za 40 korun a tak se mu to líbilo, že do toho investoval znovu a koupil si další flašku, aby mě mohl honit po areálu a sprchovat z flašky :D Byla jsem z toho tak vyřízená, že jsem si sedla ke dveřím do haly, kde Mig hráli a jen poslouchala... Všichni ostatní seděli-leželi kolem mě. H. odešel těšně před Midi Lidi, což nás mrzelo, protože hráli písničku o něm a jeho svíčkové :D


"Rád vařim a vim, že to umim a holkám se to líbý" :D Bože...tolik mě u toho koncertu mrzelo, že mě ten druhý špek vůbec nezhulil. To K. měl výborný stav, naběhl mu flashback z Pražského MDMA :D Aneb tak to chodí, když máte kamarády v praze na chemii :D Vaří tam velmi kvalitní věci ze školních zásob za peníze evropské unie :D
Ten song jsme odzpívali společně s bráchou slečny M. :D a já mu slíbila, že ráno to H. pošlu :D za tu svíčkovou :D

Po nekonečném zvučení jsme mu dali asi čtyři songy a pak jsme vyrazili domů. Před barákem jsme našli ztraceného kamaráda H. Nechápu jak k nám trefil :D Byl na H. pěkně nasraný a jelikož H. to bylo asi jedno, protože zrovna seděli někde v hospodě, byl hrozně vtipný tím, jak si myslel, že H. ho tam někde hledá po Brně :D "No...tak dám mu ještě tak hodinu, a pak se mu ozvu, ale teď ho nechám pěkně vydusit!" Myslím, že H. vydušený nebyl, protože už v areálu si na protest proti debilům, co se ztrácejí vypnul telefon :D

Nechali jsme ho v kuchyni myslet si, že je nenahraditelný a nepostradatelný a že zrovna H. brečí někde v areálu, že ho nemůže najít :D a šli jsme spát :D

Ráno jsme se probudila s divnou myšlenkou. Líbali jsme se s K.... byli jsme zhulení, takže nám to bylo jedno. Líbali jsme se přímo před P. Nevím a doufám, že se mi to jenom zdálo...

Prostě letos se majáles povedl. Areál výstaviště skvělý, kapely skvělé, prostě všechno... Kdybych tam byla sama, tak bych nikdy nic nenašla :D protože jsem se tam neorientovala ani po deseti hodinách :D ale bylo to nejlepší!!!


Vyhraná bitva neznamená vyhranou válku... bohužel

7. května 2013 v 10:33 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Ne každá vyhraná bitva znamená vyhranou válku. Prohrála jsem. A... překvapivě to docela bolí.


Tušila jsem to už v sobotu. Zatímco já ráno odjela domů, slečna blond Monika byla s naší partou v parku, v hospodě, u nás doma a ačkoli spolu nespali, protože je tak trošku....na můj vkus pomalá... tak je to v háji.

Včera jsme koupili grill, hrálo se na kytaru, byla to vážně sranda. K. každou chvíli odbíhal do pokoje k počítači. Bylo to tak milé. Byl ve svých pětadvaceti jak malý zamilovaný puberťák.
Kolem druhé ráno jsme osaměli na balkoně. Řekla jsem, že to na něm vidím, že jsem to na něm viděla i v tu sobotu a že ačkoli mu to na jednu stranu závidím tak mu to hlavně přeju. A v duchu mě to nepředstavitelně sralo :D
Řekl mi, že ve 4 ze svých 5 vztahů byl hajzl, a že teď být nechce, tak že to už necháme tak.......tak jsme si pokecali jak jsme si to oba užili a šli jsme spát....V tu chvíli mě docela mrzelo, že ten poslední sex nebyl někde jinde než v naší koupelně a nějak trochu jinak... než tak hekticky než někdo přijde :D


Když jsem se teď rozešla s Ex tak nic, ale včera....včera jsem prostě brečela jak želva. Jsou chlapi, které asi nejde nemilovat, i když o nic nejde.

Nechutné pocity vítězství :D

5. května 2013 v 15:26 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Mám trochu pocit, že mi hráblo. Že se snažím za každou cenu masochisticky týrat. Kvůli všem těm hodným klukům předtím. A v tom zápočtovém a zkouškovém shonu jsem si opravdu nemohla vybrat lepší čas... kdy jen čumím do blba a přemýšlím.

Včera jsem byla na tspčkách. Potřetí. Snad potřetí úspěšně :D Druhý obor by byl aspoň nějakou jistotou :) Ale asi to neklapne kvůli oborovým zkouškám. Možná za rok...
Po zdlouhavém a nudném testu jsem šla za klukama do parku. Hráli jsme frisbee s K., H. a mým Ex. Došlo mi, že ze mě a H. se určitým nevysvětlitelným způsobem stali nejlepší kamarádi na bytě. Jsme na sebe tak odporní, až je to krásné. Ale večer to po té hromadě piv trochu přehnal. Bohužel i já mám někde hranice. Už nešlo o narážky... Ale rozhodně s ním nebudu spát :D i když jeho ego si to stále myslí.

Skončili jsme spolu v hospodě. Sami. Naštěstí ne na dlouho, začínal totiž hokej. Pomalu se to začalo trousit. Ex a jeho kamarádka, která u nás kvůli tspčkám spala. Slečna M. s kamarádkou, slečna A. s přítelem hokejstou, a nakonec K. Víte... K byl na rande a mě to vůůůbec nesere :D

Ne, jasně že trochu žárlím. Na druhou stranu bych mu to přála. Mě se teda absolutně nelíbí, vypadá jak kdyby jí měly každou chvíli vypadnout oči z důlků, je to blondýna a co je největší překážkou - je o půl hlavy vyšší než K. Jinak by už určitě byli spolu.


Měla tam svoje dva divné kamarády. Po hokeji odešli na procházku...všichni. Ex odešel na další štaci, a my ostatní pro víno do večerky a domů. H. mi strčil tři lahváče do tašky a prý se potkáme doma, že se jde na českou najíst. Přišel asi za hodinu a to po lešení, do druhého patra. Vůbec nebyl opilý... :D

Ex se vrátili, K. se vrátil, postupně se všichni vytratili do pokojů. S posledním tichým dobrou a zavřením dveří slečny M. jsme zase zůstali sami. Trvalo asi deset vteřin od toho zavření dveří do té doby, než mě odnesl v náručí a zamknul v koupelně :D Zase ty naše narážky. Skončilo to trochu divným rozhovorem. "Vážně? Ty jsi teď zamilovaný..." "Nejsem... Ty žárlíš?" "Ne... jen ti to nechci nějak pokazit."
Měla jsem až nechutně dobrý pocit vítězství, že zatímco bloncka už spinká doma u divné kamarádky, já jsem si užila :D Jsem hnusná :D Fakt...

Uprostřed "toho" jsme uslyšeli dveře na chodbě. V nás obou totálně trhlo při určité vzpomínce. Už jednou nás někdo nachytal v koupelně. Naštěstí jsem tehdy při své opilosti byla natolik schopná, že jsem zamkla dveře. Když tehdy Ex zaklepal, K. si stihl natáhnout kalhoty, začít si čistit zuby a zatímco já jen seděla na zemi a předstírala s kýblem v ruce nevolnost, on odemkl dveře a říká: "Ty jsi zamkla? Prečo jsi zamkla?" Nevím, jestli mě ten člověk tolik miluje, že mi tohle tehdy věřil... bylo to na valentýna...
Tentokrát nikdo klikou netrhnul. Díky bohu, nechtělo by se mi to řešit. Chtěla jsem si jen užít ten pocit.

Nevím co od toho čekám. Ale to bych nebyla ženská, kdybych věděla co chci. Ale chci to hned, však to znáte...

Když je nám 13, brečíme, že jsme samy. Když pak někoho konečně máme, brečíme dál protože je to s ním "těžké". A čím jsme starší, tím je to horší. Vztahy jsou složitější, spletitější a více nasáklé naší vlastní minulostí.

Ještě jsem nebyl ničí milenec :)

2. května 2013 v 11:18 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Kolem desáté večer mi zazvonil telefon. Ex seděl na druhé straně pokoje a nepříjemně se na mě podíval. Během dne se mě tak šestkrát zeptal, jestli někoho mám. "Ne...ani nechci..." Vážně nikoho nechci. Jen...občas. :)
Byla to smska od K. Jestli nechceme přijít za ním a divadelníkama do parku. Jenže Ex vstával ráno na 6 aby jel do olomouce, H. vstával do práce a slečna M. přišla celá ubrečená, že to opravdu udělala ale sama tomu nemůže věřit. I když se rozešla ona s ním, nehorázně ji to dojebalo. A mě se prostě samotné nechtělo.
Psali jsme si a pohledy Ex byly čím dál nepříjemnější při každém dalším zadrnčení telefonu. Kolem půlnoci mi K. psal, že za chvíli bude doma, jestli bychom se nemohli potkat třeba v kuchyni, jestli ještě nespím. Během toho, co tu smsku psal, vrazil do stromu, udělal si bouli na čele a rozjebal si koleno :D Takže jsem si ještě večer hrála na ošetřovatelku :D

"Ty jsi hodná... a ty tvoje pery sú mekké ako vankúšiky... prečo to robíš...nierob... Nejradšej bych tě teraz pomiloval..." "Na to je teď na bytě až moc lidí..." "Spí... ale to je jedno. Som zase opitý...prepáč..."


Seděli jsme v kuchyni a povídali si. Líbali jsme se a v několika příštích vteřinách přišel do kuchyně ex. Asi mě hlídá. Myslím, že nic neviděl, že už jsme mezitím zase zabředli do nějakého rozhovoru. Ale jistá si nejsem.
Šli jsme spát s tím, že kdo vstane první, zjistí jestli Ex už odjel a přijde toho druhého vzbudit. Byla jsem to já. Za oknem po lešení chodili dělníci a on nás chtěl schovat pod peřinu :) Nesnáším to. Nemůžu mít peřinu přes hlavu, protože jako malou mě pod ní bratránci málem udusili. Každý máme svá dětská traumata :D

Ještě dlouho jsme se vedle sebe váleli, usínali a probouzeli se. Líbí se mi to, ale začíná to být trochu divné :) V jednu chvíli se usmál a říká: "Vlastně...do neděle jsem byl tvůj milenec! Ještě jsem nebyl ničí milenec!" :) :D Brala bych, aby to bylo pořád takové... nic neřešit a užít si to... A ta příchuť zakázaného je vždycky nejlepší :)