Opilé dny

27. dubna 2013 v 1:53 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Můj život za posledních 14 dní se scvrkl v sérii totálních kaleb :D ze kterých vždycky vzejde to, co by normálně nevyšlo najevo.
Předvčerejší posezení v parku se zvrtlo v naprosto krutou akci :) Slunce, dredař, do kterého se nejde nezamilovat, ale ne proto jak vypadá, ale proto jak hraje na kytaru a zpívá ......bože! (K.: "bože moj! toho bych ojel i já!") Flaška rumu, spousta nových lidí, slečna M. tak mile opilá jak nikdy, spousta neumělého zpěvu, balení brk jako manufaktura :D miluju to! :D miluju opilé lidi hrající potmě frisbee, miluju víno, bratra slečny M., miluju sex v parku :D A ten další po cestě domů pro další trávu. A nejvíc K., který zhulený sedí strašně vysoko na stromě hned vedle cesty a leká babky venčící psy :D pohupuje nohama a čas plyne úplně mimo něj... nějak nevím jak to všechno dohromady vyjádřit slovy.
A nakonec - nějak se to celé zvrtlo. Slečna M. už ví taky všechno, takže náš byt už je takové to veřejné tajemství.


Cesta domů v jednu z cizího bytu. Slečna M., která tam zůstala a ráno mě seřvala, že jsem ji tam nechala :D Pohovor na brigádu na 7 hodin byl opravdu výživný :D Kdybych spala, určitě bych nevstala :D V 11 jsem se konečně dostala domů, a tam straší K. s jeho nalomenou nohou, asi se jeho dětská fotbalová a krasobruslařská a baletní kariéra (s tím posledním si dělám srandu :D) nezůročila v půlnočním zápasu deseti opilých :D Ještě k tomu bosých... nohy totálně zelené... :D

Pak K. přijeli dva kamarádi. Prý jsou nejlepší. Když se přidali k našemu chilloutu v parku, byli už totálně na šrot a nejlepší teda nebyli ani náhodou. Netuším, proč mi K. říkal, že zrzavý Maťo se mi bude líbit, že je to medik. Zrzavý Maťo opravdu není můj typ :D Ani ten "veterán z vietnamu" kterého přivedl :D Nemám ráda tyhle opilecké nálady, kdy se kamarádíte s každým blbým zevlákem a bezdomovcem :D A to jsme toho dne chytli ještě jednoho dalšího, kterého zase mezi nás dotáhl K. Aneb den - najdi si svého bezdomovce :D
Maťo spící uprostřed moraváku. Dvouhodinová cesta o dvě ulice od české, abychom se dostali domů. Celou dobu šli jak posraní, Maťo si během cesty sedmkrát (!!!) lehl a usnul :D až když jsem jim vzala borovičku a začala utíkat, začali taky :D
Postupně jsme se dotrousili domů a na schodech čekal H., že jde z práce a zapomněl si klíče. Byl tak smutný, až byl krásný :) Řekla jsem mu, že mu to v montérkách strašně sluší (asi na to mám nějakou úchylku :D) a on mi řekl, že to se radši zamkne v koupelně :D :D :D
Debata na balkóně. Chtěla jsem K. zabít. Nesnáším, když opilí lidi lozí po zábradlí v druhém patře. Kdyby spadl, těžko bysme ho dole sesbírali celého. Fakt mě nasral. A nejen tím. Přišel se mi omluvit. Pak odešel. Když jsem chtěla jít na záchod, otevřu dveře a on v nich stojí, jen v trenkách na spaní a ruku zvednutou, že chce zrovna klepat. Strašně jsem se lekla a vzbudila svým zaječením H.

Vtáhla jsem ho dovnitř a on se mi znova omlouval....a pak se to zase tak nějak zvrtlo. Doteď byl náš pokoj, ač je nejvíc zastrčený a nejlepší, když se chcete před někým, nebo s někým schovat, totálně pasé. Ale i to jsme prolomili. Psychicky už byl K. celkem čilý, přestože od té doby, kdy stál u mě v pokoji a té, kdy spadl a usnul na chodbě na zemi v peřině kterou přenášel z pokoje do pokoje, uplynulo jen asi čtvrt hodiny :D
Svlíkl mě u dveří a přenesl mě do postele. Bylo to divné vidět jeho v naší posteli. Ale nešlo říct ne... Když po dvou hodinách odcházel, nechtělo se mi ho pouštět.

Člověk asi fakt dělá pořád dokola tutéž životní chybu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama