Já už si svůj dětský sen splnila...

16. března 2013 v 16:32 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva


Když jsem byla mladší, občas jsem přemýšlela, co budu dělat až odejde, až umře. Myslela jsem si, že už nikdy nebudu chtít dalšího psa. Ale tak to není. Byl a vždycky bude ten nejlepší, přesto už teď vím, že až na to budou peníze, tuhle zkušenost si strašně ráda zopakuju. Už teď vím, že si časem pořídím dalšího psa. Bude z útulku. Vlastně si neumím představit život bez psa, rodina by mi bez něj nepřišla úplná. A až jednou budu mít rodinu, chci aby moje děti zažily to co já. Aby měly možnost mít psa, zažít super pocit když poprvé držíte v rukou malé štěně, ten pocit když přijdete domů a on vás splašeně vítá, ten pocit radosti z každé procházky. Nechtěla bych o tohle své děti ošidit. A ani sebe.

Přestože vidět ho stárnout tak strašně bolelo. A přestože hladit tu hebkou srst na tom ztuhlém těle ze kterého už vyprchal život, a pohřbívat jej do ledové země, byla jedna z nejtěžších životních zkušeností, nikdy bych toho, že jsem měla psa, nelitovala. Nebylo v životě moc lidí, kteří by mi dali tolik co on.

Nostalgicky se dívám na fotky. Byl tady s námi téměř patnáct let a je tady všude přítomný. Byl součástí toho všeho, co jsme byli a co jsme prožili. Součástí nejhezčího dětství, puberty i dospělosti.

A až budu po škole pracovat, snad tady v Brně, a bydlet "dospěle" bez hromady spolubydlících, budu mít parťáka z útulku. Protože já už svůj dětský sen mít štěně zažila. A teď můžu pomoct některému z těch nechtěných k jeho štěstí. Doufám.


Největší lásce svého života
Sattva
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama