Co teď s tím...?

2. března 2013 v 23:09 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Člověk si, i když někdy nerad, uvědomuje všechny životní paradoxy. Cítit se veselý, i když je v bezvýchodné situaci. Stejně jako mít naivně krásný a romantický motiv bílých tulipánů na blogu, přestože se cítí jako největší mrcha.

Nejsem nováček. Můj předchozí blog se živil články z mého života po více než 5 let. Ale bylo třeba změnit prostředí. V reálném životě to dělám poměrně často a tak není divu, že i na blogu k tomu muselo dojít. A to hlavně z jednoho prostého důvodu.


Životní období se lámou, osudy lidí se střetávají a zase rozcházejí. S mým nynějším přítelem jsem se seznámila před více než dvěma lety. Šílené psychické vypětí v předchozím vztahu a veliké sympatie k nové tváři, plné energie a zájmu... slovo dalo slovo. Následoval vztah začínající dříve, než skončil ten před ním. Rozchod byl jednou z nejemotivnějších událostí mého života. Milovala jsem toho chlapa do poslední vteřiny. Ale v tom vztahu se prostě nedalo žít. Následovalo období, kdy se ve vás pere pocit viny, deprese z toho, že jste někomu zničily představy o společném životě, a do toho totální zamilovanost, která to všechno, co mělo proběhnout, nepřirozeně tlumí. A tak, přestože ty dva roky byly krásné, mě to nakonec dohnalo.

Ona ta porozchodová depka má něco do sebe. Vyprchá to z vás sice bolestně, ale postupně a tak nějak... úplně. Časem. Já tenhle čas přeskočila. Nejspíš právě to má vliv na to, jak rychle z toho dalšího vztahu vyprchala veškerá energie. Najednou stojíte před zrcadlem a ptáte se sama sebe, kde je ta chyba. A uvedomíte si, že si nedokážete představit budoucnost s tímhle člověkem a vlastně jste se o to ani nikdy nepokusila. Byl náplastí na bolavou duši. Je příliš hodný a hodní chlapi to mají v životě strašně těžké.

Na druhou stranu se vám v hlavě rojí jediné - už nikdy se s žádným chlapem nebudu rozcházet. Znova už ne. Raději ze sebe udělat takovou megeru, že ho naženu do náruče jiné, kde bude šťastnější, a nakonec odkopne on mě. Jenže... není až příliš hodný? Nechal by se, nebo by jenom seděl na kraji postele a koukal na mě těma obříma psíma očima a ptal se stále do kola celé dlouhé roky co udělal špatně? Toho se bojím.

A mysl si to řeší po svém. A pak to v kombinaci s alkoholem dopadá zle. Dopadá to tak, že máte kamaráda. Kamarád je velmi sympatický. A zatímco s drahým se pohádáte a on se naštvaně učí doma na zkoušku, vy jdete za kamarádem. Opijete se, líbáte se, ve tři ráno vyrazíte do hospody. Po cestě blbnete, házíte se do sněhu, vypadáte jako pár. A tak na den svatého valentýna v pět ráno skončíte v tmavém koutu usínající hospody, kde kamarádovi pod stolem uděláte dobře. Pravé valentýnské rande.

Realita, která bolí, a přesto těší. Ty výmluvné pohledy, úsměvy a narážky. Nikdy bych tohohle kluka nechtěla do vztahu. Ale je to prostě chemie. Vidím, jak se postupně s věkem mění můj názor na nevěru a dřív nemyslitelný "otevřený vztah"
se teď stává jediným snem. Je mi s tím mým dobře, ráda se k němu každý večer vracím, ráda pro něj vařím, ráda s ním debatuju do rána o blbostech... ale prostě se asi potřebuju vyblbnout. Tak co teď s tím? Je to špatná telenovela...

Přes to všechno se cítím dobře, jako vážně dobře. Je to zvláštní. Asi předbíhám dopředu. Cítím se svobodně, přestože svobodná nejsem. Cítím, že něco dokážu, přestože to ještě stále nepřišlo. Cítím, že si jednou splním svý sny, i když na to zrovna teď asi není nejlepší doba. Tak uvidíme :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daredaredevil | Web | 17. března 2013 v 19:10 | Reagovat

Je to těžký, já to mam zase naopak. Mám kamaráda, nechtěla bych ho do vztahu ani omylem, ale vyplňuje to volný místo, tu touhu po kleci. Jednou za měsíc. Pokaždý si uvědomim, že takoví kluci pro mě nejsou, chci toho hodnýho. Ale musí bejt starší, abych si ho mohla natolik vážit, abych pak toho kamaráda neměla znova, kvůli pocitu svobody :-)
A stejně nejdůležitější je tvůj pocit. Pokud je ti fajn, děláš dobře :-)

2 Daredaredevil | Web | 1. dubna 2013 v 9:13 | Reagovat

Děkuju, ale znáš to, krásný začátky plný smskem a sladkejch slov jsou vždycky. Ale tenhle chce moje krámy u sebe doma (pro mě úplně nepochopitelná věc :-D ), tak snad tomu můžu trochu propadnout :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama