Žiju. Tak trochu.

3. října 2014 v 17:44 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Tak se ozývám. Po skoro půl roce. Věci se mění. A lidi taky...hlavně ti lidi.

Přestěhovala jsem se. Bylo to zdlouhavé, plné hádek a hysterické. Konec báječného studentského bytu a takového toho "zažít Brno"... Odstěhovali jsme se všichni. Kvůli mému bývalému. Padl návrh, ať se odstěhuje on, ale v půlce boje nám došly síly. Hádka s blbcem je vždycky nejhorší.
Už měsíc bydlím jinde, a protože je to kretén, ještě pořád nemám zpátky kauci. Tak nějak jsme se hecly, a přestože nás mrzelo, že kluci se trhli a našli si něco svého, tak jsme se stěhovaly rády. Se slečnou M. :) Ale ona se za měsíc a půl zase stěhuje. Tentokrát za moře. A tak já zase hledám spolubydlícího. Do útulné 1+1, kde skoro nejsem protože jsem pořád v práci :D nebo spím :D

Taky se změnily plány. Miluju to. Když vymyslíte blbost, pro kterou se ale nadchnete a ona vám dá aspoň nějakou malou trapnou jiskru, která vám pomůže přežít další hrozné dny v práci. A tak máme plán P.

Praha.


Na jaře. Měsíc dva na pracáku. Trocha volna a poznávání nového města. Trocha změny. Nová místa. Možná otevření nějakých nových možností. Doufám v podobný pocit, jako byla má první noc v ulicích Brna. Neopakovatelné... :)
A to je asi jediná zajímavá věc. Jinak šest dní (či nocí) v týdnu trávím v práci, která mě naprosto irituje. Hlavně tím prostředím, atmosférou. Jinak nic. A tím myslím VŮBEC nic. Život je smutný. Nastal podzim.
 

Pro těch pár okamžiků, ať trvají vteřinu nebo desetiletí...

15. března 2014 v 2:33 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Letmá romantická pusa uprostřed sešeřelého parku.

Pevné objetí kolem ramenou, při příšerném depresivním záchvatu pláče.

Nadrženecká osahávačka pod stolem v hospodě, kolem kterého sedí parta deseti lidí.

Vločky na řasách.

Neslušná masáž ve stanu, uprostřed stanového městečka na festivalu.

Převracení rámečku s fotkou jeho přítelkyně.

Nejadrenalinovější sex na střeše školy s tím nejméně adrenalinovým chlapcem na světě.

Slovo "Nierob" vypuštěné do vzduchu beze smyslu, na den svatého Valentýna, přítel doma a má hlava v klíně jiného.

Litr vína, světla ohňostroje a hlava která neposlouchá, i když ví, že by měla jít prostě spát.

Dlouhé čekání na pusu a horké ruce pokládající mě do ledových peřin v opuštěném domě.


10 chlapů, v některém případě ještě kluků, kteří protkali můj život
na pár minut nebo let
Jedna ještě tak trochu dětská romantická platonická láska
Jedno zoufalé přátelství
Jeden čistě sexuální vztah
a několik náhodných setkání
Tři vážné vztahy
Dva podvedení muži a dvě podvedené holky
Dvě noci, kterých opravdu lituji a tisíce těch, kterých nezalituji nikdy v životě
Dvě mrtvé duše, které už se na tenhle svět nevrátí
Jeden osudový "první"
Miliony emocí
Stovky slz i úsměvů
Trocha naděje i bolesti

a nakonec ten pocit, že by možná bylo fain konečně najít někoho, kvůli komu to bude stát za to... Nevzdat to, snažit se, vydržet, poprat se s tím a hlavně sama se sebou.

Každý má vysněný ideál. Vysoký, štíhlý, černovlasý, muzikant, umělec, intelektuál, cestovatel, sečtělý, ...
Nakonec na tom možná ale vůbec nezáleží. Nakonec možná obyčejná šedá myš ani nemůže chtít mít vedle sebe někoho takového, protože by si připadala méněcená, hloupá a netalentovaná. Nakonec možná stačí najít někoho úplně obyčejného a udělat ho šťastným. I když je úplně jiný než vy. I když není dokonalý a jedinečný.

Pevně doufám, že to třeba tentokrát vyjde. I když mě občas štve. I když ten vztah není tak plný energie, tak strašně emočně nabitý, jako když mi bylo 16. I když je to v tomhle věku už prostě jiné.
Ale pak přijde jedna obyčejná chvíle, stejná jako tisíc chvil předtím, ale přesto úplně jiná. A vy ležíte ve tři ráno naproti sobě, koukáte si do očí a tak nějak víte, že teď už nemůžete jen tak couvnout. Že právě teď se tady něco děje. A že srdce nebije tak divoce bezdůvodně...


Vztahy jsou zvláštní věc. Ve vteřině se může všechno změnit. Jediným slovem můžete zahodit roky, jako fouknutím shodit domeček z karet. A ty opatrné kroky nahoru jsou dřina. Někomu to za to stát nemusí, ale mně rozhodně ano :)

Nezahazuju tohle všechno za hlavu. Protože "Pan Pravý" není jen jeden. Pan Pravý je přesně ten, koho v té či oné době potřebujete mít vedle sebe. Protože on se mění i vy se měníte, nastane čas, kdy třeba už tím pravým nebude... A pro mě minimálně polovina těch chlapů v tu chvíli tím panem pravým byla. Nebyl to vždycky vztah, ale přineslo mi to vžycky přesně to co jsem potřebovala. Ať to bylo sebevědomí, opora nebo jen sex. Vždycky to přišlo ve správnou dobu. A teď jsem zase jiná. A zase, pro změnu, po tom chaosu předtím, potřebuju být prostě jen zamilovaná.
Koukat mu do očí, nemluvit a cítit jeho ruce na tvářích, ve vlasech, a vědět, že pro teď, pro těchhle pár okamžiků, ať už trvají vteřinu nebo desetiletí, to má stejně :) ♥


Možná je čas se posunout dál

1. března 2014 v 16:02 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Brno se probozí. Už se těším na jaro, vždycky si znova tohle město zamiluju, když rozkvete, zezelená. To je tak jediné pozitivum. Situace na bytě se otočila o milion stupňů. Ta tam je ta hromada přátelství, kaleb, her, společných akcí a plánů. Právě jsme došli do stádia "Každý sám za sebe." Hádky, ignorace, nespolečenskost, ... už ani nepamatuju kdy jsme spolu něco naposledy podnikali. Všechno to úžasné, co udělalo z Brna to super studentské město je pryč stejně rychle, jako se to objevilo. Trvalo to rok a půl. A bylo to skvělé. Možná je načase jít dál.

Vážně začínám uvažovat o přestěhování. Přišla mi s mrknutím očí nabídka nastěhovat se do bytu... tedy bytu... Říkají tomu doupě. Je to byt se zahradou, sice trochu víc na kraji Brna, ovšem s výjimečným kouzlem. Bydlí tam pětice bláznů, kreativců, vegetariánů, zvířomilů, hudebníků, malířů a tvořičů všeho bláznivého. Bohužel jsem zaváhala. Dost mě to mrzí.

Náš byt, a nebylo to bytem ale společností v něm, se mi stal útočištěm, konečně domovem. A teď už se zase necítím doma ani tady. Mám to snad v krvi, že se můj život vždycky nějak rozpoltí. Nikdy jsem ještě něměla domov, kde bych se tak cítila a nic, opravdu nic mi nechybělo. Vždycky jsem tak nějak žila na více místech zároveň. A asi se toho nikdy nezbavím.

Mám docela depresi. Z práce, ze života který se točí dokola v přesném systému práce-spánek-práce... Nic víc, nic míň. Život se nějak vytratil. Už měsíce jsem nesáhla na štětce ani tužku, týdny jsem si nepřečetla dobrou knihu,... všechny moje koníčky a plány se nějak zasekly. A to, že cesta do Barmy zkolabovala taky, mě jen dorazilo. Nic nebude. A obávám se, že když nebude Barma teď, tak už nebude žádná taková expedice asi nikdy. Uzavřu se do nudného šedého všedního života.

Nevím, jestli je to jen nedostatkem slunce, nebo je všechno vážně až tak špatné, ale je mi mizerně...
 


Bytové Vánoce, vánoční večírky a podpantofláctví

19. prosince 2013 v 15:21 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Měla bych být v práci, ale nejsem. Připadám si jako v těch super dobách, kdy jsem polovinu střední školy strávila za školou. Paráda.

Včera jsme na bytě "slavili" vánoce. S nostalgickou vzpomínkou na ty loňské, kdy opitý K. s cylindrem na hlavě "vypůjčil" (ne, my nekrademe!) stromeček u prodejců od červeného kostela :D, kdy jsme našli v kumbále vše potřebné pro stromeček včetně přesně sedícího stojanu (och, náš kouzelný kumbál), kdy jsme si koupili vzájemně dárky, sežrali sedm vlastnoručně dělaných pizz, slušně se oblékli a dekadentně se opili na skleněnce :D Ach to byly časy :) Letos se to moc nevyvedlo. Na dárky jsme se tak trochu vyprdli, stromeček nikdo neukradl, tak jsem musela vytvořit aspoň trochu té vánoční nálady já...


Večer jsme šli aspoň na pivo. Bez P. protože ten se teď nebaví s klukama. Tak jsme šli v pěti, nedekadentně se opili, pobavili, zničili životní ideu o pravé lásce slečně A., šli domů a tančili na Beatles do 4 do rána. A přesto to bylo fain. Hlavně to ráno, kdy absolutně všichni zaspali a všem bylo zle :D kromě mě :D

Další super akcí byl firemní vánoční večírek. Brutální raut, zjištění kolik kancelářských krys máme, čokoládová fontána, Dejvovo karaoke, ohňostoj atd. Prostě ve velkém stylu. Bylo to super. A byl to večer plný perel.

Radek: "Libore, ona je s tebou jenom protože já jsem ji nechtěl!!! A vůbec, ruce pryč od ní, ona po tobě chce jenom dítě!!!" (bylo to vtipné hlavně protože to řval šíleně nahlas a všichni na mě přitom koukali :D)
Opět Radek: "Dejve, můžu ti olíznout ucho?"
Já, můj drahý a Standa opření o piáno stojící vedle tanečního parketu: "Stando, běž pryč, vždycky jsem si přála mít sex na klavíru..."
Lesbička Zdenička: "Miláčku a víš, že se mi líbíš? Nechceš se se mnou vytratit na záchod?"
U čokoládové fontány: "Libore! Libore! Tohle chci k vánocům!!!" Než jsem to dořekla, začali fontánu vypínat a rozdělávat. "Jéééé, Libore, ty mi ji rovnou necháváš zabalit?" :D
Já: "Standa tančí na diskotéce. Mirka: "Taky ti to trhá srdce, vidět punkáče na diskotéce?"
Standa: "Libor zásadně netančí." Libor: "Nikdy, fakt nikdy!" O dvacet minut později: "Stando! Libor se mnou tančil!" Standa: "Sakra, nejlepší část vánočního večírku a já to neviděl!!! To už se taky nemusí opakovat!"
Dejv: "Tamhleta, koukej, ta je krásná!" Já: "Mám zahájit HIMYM taktiku Už se znáš s Dejvem?" :D

Když se k tomu tančení ještě vrátím... víte já nesnáším diskotéky. Tak jsem se jí snažila vyhnout i tam. A tak jsme se šli projít na druhý konec pivovaru, k druhému parketu. A když jsme slyšela nirvánu, okamžitě jsem byla na parketě. Já, Miška a Ondra ze skladu. Nenutila jsem Libora tančit. Chvíli na nás koukal, společně s Miščiným mužem a pak za mnou přišel a tančil se mnou. Dobrovolně. Na jednu z mých nejoblíbenějších písniček. Sweet home Alabama. Bylo to kouzelné. Stejně jako další Smoke on the water. Stejně jako to, když pak ukradl ze stromečku srdíčkovou baňku a dal mi ji. A úplně nejvíc kouzelné bylo, když jsme kolem 4 ráno přišli domů, padli do peřin, on na mě chvíli koukal a pak povídá: "Musel jsem jít za tebou. Byla jsi dokonalá. Musím s tebou jít na nějaký koncert. Jak jsi tančila a házela těma vlasama a smála se u toho, strašně ti to slušelo a bylo vidět, že jsi ve svém živlu... v tu chvíli, když jsem tě tam uviděl, jsem se do tebe podruhé zamiloval..." :)


Bylo to prostě super :) Brala bych takovou party každý měsíc :D

A tak vůbec je teď všechno docela fain. I když nic nedělám, nic nestíhám a věčně tvrdnu v práci. Zamilovala jsem si ty lidi tam. Konečně taky někam patřím. Nejvíc Dejva, i když on pořád tvrdí, že ho nemám ráda. Ale jednou budem určitě vzpomínat na to, jak jsme mu hledali ženu. :D
"Dejve, a co támhleta brigádnice?" "Hmm...ta je na mě moc hubená. Ale jako je fakt pěkná no." "Tyjo, ta je ale fakt pěkná." "Tak musí být pěkná, když jsem mu ji vybrala já, ne?!"

Dost mě taky poslední dobou pobavil telefonní hovor rodičům:
"Že se taky jednou ozveš! Ty v tom Brně někoho máš, že?! Že už vůbec nejezdíš domů." "No mám no." (A v pozadí se ozve hlas mého tatínka, vtipálka.) "A je starší než já? Nebo mu můžu tykat?" :D Už si o mě myslí jen to nejhorší :D

Mezitím vším jsme taky stihli jet k slečně M. na chatu pod lysou horu. Docela sranda. V místní hospodě jsme jí dělali neskutečnou ostudu hlasitým vyprávěním našich sexuálních historek z historie bytu :D Zpívali jsme, pili a tančili. Nejen na chatě ale i v autě po cestě zpáty do Brna :D (H., nespi když řídíš!!! Musíme ho nějak probrat. My ti zazpíváme! A když už jsme u toho, tak vymyslíme i nějakou taneční choreografii :D - představte si tři tančící lidi na zadní sedačce malého auta během cesty po české dálnici :D)
Dobrá byla taky chvíle, kdy na sračku opilá slečna M. oznámila blondýně, že z K. dělá totálního podpantofláka :D což je pravda (včera jsme mu promlouvali do duše, že z něj ta holka dělá totálního debila a podpantofláka, je hysterická, řeší pičoviny a chová se jakoby jí bylo 16, no a zatím to vypadá na rozchod :D upřímně nebyl by to první rozchod, který jsem způsobila :D)

Prostě a jednoduše se rozhodně za poslední týdny nenudím. Tak vám přeju ať se taky nenudíte, ať prožijete co nejméně hektické vánoce plné dobrého jídla (už se těším na své kóma z bramborového salátu :D) a taky samozřejmě šťastný nový rok, který bude jistě nejvíc skvělý a úžasný :)

Zas a znova :D

22. listopadu 2013 v 10:06 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Protože...


... není nic lepšího než v tomhle počasí zalézt ve dvou pod peřinu a předstírat, že se koukáte na film :D
... je hrozně milé, když vám někdo přinese každé ráno do postele kakao :)
... je děsivé i hezké zároveň, když vás někdo zahrne do svých plánů na příštích pár let :D
... je super, když většina vašich chyb v práci (pokud je objeví správní lidé :D) je omluvena slovy "no jó, čerstvě zamilovaná" :D

...a protože, prostě proto! :)

Vaše zamilová Já :)


My dva nenažraní anorektici :)

13. listopadu 2013 v 15:52 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Už týden jsem nebyla na bytě :D proto pardóóón DareDareDevil, že neinformuji o vývoji situace :) Teda... byla jsem tam jednou, asi hodinu, pro věci. Chvíli předtím zrovna přišli mí spolubydlové z nějakého toho piva, seděli u nás v pokoji a měli skvělou náladu. Sesypali jsme se všichni na jednu postel, H. (který pár vteřin předtím vítězoslavně běhal po bytě s ukořistěnou podprsenkou slečny M :D a momentálně ji měl na sobě) mě objal kolem ramen a povídá: "Ty tady ještě bydlíš?!" Pak mě podrbal ve vlasech a říká: "Ne, sranda. No tak povídej přeháněj!" :D Bylo to úplně milé. Je fain, když máte kamarády, kteří s vámi sdílí radost :)

Byli jsme pouštět draky. Vyráběli jsme je celou sobotu. (Když na návodu na blogu bude mít někdo napsané, že to vyráběl dva dny, nesmějte se a věřte mu. Taky jsme se smáli. Přešlo nás to. :D) A pak jsme jeli, s kámošem z práce a jeho slečnou. Bylo to super :) Už jste někdy pouštěli draka na rybářském prutu? :D Nejvíc nejlepší :D


A kromě včerejšího výletu na Špilas plného objímání při výhledech na město, se většinou umořeni prací schováme u něj v pokoji :) Hlavně když máme odpolední. Spíme dlouho, válíme se, pak se přežerem a jdeme do práce. A večer se přežerem
znova :D Jsme docela vtipný pár, řekla bych. Dva nenažraní anorektici :D Jeho máma pracuje jako kuchařka na základce ve školní jídelně. Časy, kdy jsem na to nadávala jsou pryč. Není nad to přijít z odpolední v 11 večer a moct si vybrat ze dvou teplých jídel. Ne jako na bytě, přijít a zjistit, že v ledničce nemáte nic k jídlu :D Nikdo se o mě takhle nestaral tak od 17ti, kdy jsem se odstěhovala od našich k Letadlu :D A každé ráno mi k snídani dělá kakao :)

V práci je to docela vtipné. Občas jeden za druhým zajdeme, když máme chvíli čas, ale z ojíždění a oblizování někoho na veřejnosti už jsem vážně vyrostla. V práci jsme si zatím nedali ani pusu. Jen jednou, po odpolední, před prací, když jsme čekali na kámoše a skoro všichni už byli pryč. Trochu jsme se škádlili a když mi dal pusu ozvalo se jenom: "Hééééj, já zas nic nevím!" :D Hanka, která s náma jezdí autem do práce, si zase stěžovala, že se jí všechny drbny ptají "jestli spolu teda jako chodíme, nebo co jako." :D A všichni jeho kamarádi za ním chodí a ptají se ho a on se vždycky jenom tak usměje, že je to každému jasné :)


A tak jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet. Je to jiné než dřív. Možná je zamilovanost v dospělosti prostě jen jiná. A nebo mě to ještě úplně nestáhlo. Připadám si trochu jako v bublině. Ve vákuu. Všechno jde nějak mimo mě.
Ale je mi s ním skvěle. A když vedle mě leží, kouká na mě těma svýma šílenýma očima, pak mi chytí hlavu do dlaní a řekne: "Já jsem tak rád, že tě z té školy vykopli a že jsi skočila zpátky v práci." :D :D :D Tak nevíte jestli ho máte zabít nebo milovat :D

Seznamovací weekend :)

4. listopadu 2013 v 11:31 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Viděli jsme se každý den. I když nebyl čas, přijel za mnou aspoň na půlhoďku, než jel na noční.

Je úžasný :)

:)
:)
:)

Dneska jsem měla neoficiální seznámení s jeho bratrem :D Neřekli jsme si ani slovo, odehrálo se to zcela klasicky... aneb moje sestra není jedinný sourozenec, který vletí do pokoje v nejlepším a bez klepání :D Yeah... Bohužel jsem si nevšimla jak vypadá :D zato jeho výbuch smíchu za dveřmi si budu pamatovat stále :D

Jsem zvědavá, jak dlouho to ututláme v práci :D zatím se daří asi jen proto, že se nám míjely směny... a začíná to tam být docela zábavné :)


Je zvláštní, jak se vám člověk, kterého vlastně znáte asi týden, zaryje pod kůži :) Představila jsem ho na bytě. Většině, kromě mého ex :D ehm... Připadala jsem si přitom, jakobych ho představovala doma rodičům :D aneb asi už jsou tady fakt jako moje druhá rodina :)

A víkend byl úžasný :) Pustil mi nějaký horor o tom, jak nějaké holky prolízaly neznámé jeskyně. A pak mě do jedněch takových vzal :D Nebyly neznámé, to je mi jasné :D ale bylo to fakt drsné. Vezl mě autem někam totálně doprčic a nechtěl mi říct kam jedeme, ani co má v batohu. Když mě pak dovedl ke vstupu do jeskyně a z batohu vytáhl takovou tu velkou svítilnu a záložní baterku, měla jsem radost jak malé dítě. A že to nebyla žádná malá jeskyně, na takové blbosti mě užije :) Bomba.
Nakonec jsme se ten večer dostali ještě na Macochu a na opustěném velkém parkovišti si usmyslel, že mě o půlnoci bude učit řídit. Byla jsem vážně "nadšená" :D Ale nakonec to byla docela sranda. Jen ti co stáli u posledního přítomného auta si museli myslet, že jsme pěkně sfetovaní, když o půlnoci jezdíme pořád dokola po parkovišti :D Nevím, jestli nám to pak opláceli, nebo se někdo z nich taky učil řídit, každopádně když jsme zaparkovali a jali se dělat nějaké ty sprosťárny, neustále jezdili kolem nás :D Houpající se auto zaparkované v noci uprostřed parkoviště a ještě se zamlženými okny... :D vážně nenápadné jak sviňa :D A tak mi pak řekl, že jsme pokřtili jeho auto :D což mě docela potěšilo :D a jeli jsme domů :) ... a další dva dny nevylezli z postele :)

Brala bych takový nekončící víkend... Na takové blbosti jako je chození do práce už jsem stará :D

První rande aneb romantika při západu slunce nad hromadou hnoje :D

28. října 2013 v 21:40 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
Začalo to typickým "tak já se pro tebe v sobotu ve 3 stavím" ... a skončilo dneska, v pondělí večer :D Nikdy jsem neměla na prvním rande tak sáhodlouhý rozhovor o sexu...a tolik sexu! :D A nikdy jsem neměla tak dlouhé první rande :D Teď už ty dva tisíce do té kasičky fakt dát musím :D

Bylo to fain.
Bylo to moc fain :)
Podzim je vždycky super, ale ten letošní je prostě úžasný :D :)


Říkal mi, že je mafián, a že mě chce zabít. Smála jsem se, že s jeho trapsličí výškou nemůže být mafián :D Trochu mě to přešlo, když nás autem dovezl na výlet k opuštěné rozhledně. Odněkud se vyrojilo hejno skautů či koho a tak jsme se šli projít do lesa. Zkoušel ty svoje mafiánské kecy o tom, jak tam má nachystaný hrob. Chvílema bych mu to i věřila. Ale když se před náma v lese objevila vykopaná díra napůl plná dešťové vody, trochu mi zmlklo :D Hrálo mu to do karet :D Ale nezabil mě. I když jsem si před odchodem, když jsem psala mé nejdražší, dělala srandu, že doufám, že to není masový vrah :D Docela mě zabila její dnešní odpověď: "Jake to bylo? Doufam, ze se z nej nestal uchylak, ktery by Te prisil k dalsim lidem.. Nebo Te snedl.. Nebo neco takoveho (nemuzu se divat na horory)" :D :D

Chvíli jsme blbli v listí v lese, chvíli nahoře na rozhledně, chvíli na parkovišti. Romantika při západu slunce nad hromadou hnoje :D Pak jsme bloudili autem, než jsme po hodině trefili do malé vesnice, kde mi ukázal "svůj" dům. Teda spíš místo, na kterém jeho dům bude. Provedl mě tím starým, který patřil jeho babičce a který chce zbourat a postavit tam jiný. Má to hezky vymyšlené. Líbilo se mi, jak mu zasvítily oči, takový ten kutilský podnikavý pohled :) Možná je nakonec tak trochu pravda, že partnery si hledáme podle vzoru našich rodičů. Můj otec je taky takový kutil a u chlapů mi to dost imponuje, když umí všechno opravit, vymyslet, postavit.
Šli jsme se projít na kopec, kde zrovna parta výrostků s otřískaným golfem rozjížděla technopárty :D Za zvuku té příšerné hudby a při výhledu na nic (mlha jako v Ově :D) se mi po té dlouhé první puse oznámil, že by se mnou chtěl být. Kdy vám tohle chlap naposledy řekl dřív, než jste se s ním vyspali? :D Vážně je trochu divný :D

Po návratu domů a zjištění, že nefunguje dvd přehrávač ani kotel nám nezbylo, než se zabavit a zahřát sexem :D Hoooodně :D A tak jsme si mezitím celou noc povídali, pili vodku s džusem a ... tamto :D Vstát nás přinutil až hlad, někdy kolem třetí hodiny druhý den :D

A celý zbytek víkendu jsme pak strávili venku po Brně i brněnských hospůdkách :D a taky u něj doma v Brně :) Dívali se na mimoně :D a tak různě :)

Nikdy v životě jsem neměla v posteli tak vychrtlého chlapa :D Skoro nám o sebe zvoní kosti :D :D :D A je tak milý :) A vzal to docela vážně :D Ale bohužel pro mě (nikdy se nepoučím) i pro něj (chudák, s takovou mrchou), nemůžu odolat :D
Navíc jsem nikdy neměla chlapa s autem :D (teda s autem jo, s funkčím ale ne :D) Myslím si, že to bude sranda :D

A nejlepší hlášky týdne:
Ožralý K.: "A má ten tvůj nový fičůr alespoň velké péro?" :D :D :D (slovenština má tolik super slov :D)
Opět ožralý K.: "A ako ten tvůj fičůr vypadá?" "Je asi tak vysoký, teda spíš malý, jako ty." "Bože! Najdi si konečně nějakého pořádného chlapa!" :D
Slečna M: "A v 10 ať jsi doma!" :D
Má nejdražší: "Kutil jo? To se hodí, aspoň ti vymění žárovku." "Vymění žárovku? Podle popisu jeho kutilství mi spíš z fénu vyrobí stroj času!" :D
ON: "No... tak jsem se na tebe pak ptal Davida, jestli neví jak se "ta nová" jmenuje...a od té doby je ve vrstvě prachu na monitoru vyryto moje a tvoje jméno s pluskem, jako ve školce... VŠL :D"
Má nejdražší: "Kdyby život byl telenovela, tak už máš taky kupu dětí s kupou tvých pravých mužů." "Moje děti by byly kurňa krásné a geniální!" :D

No... jdu spát, jsem docela grogy a ani trochu mu nezávidím, že mu teď začíná noční :( A tak mě napadá, když ho v práci všichni mají rádi, jestli teď taky budu oblíbená :D

A tak vůbec... :) 💕


Má nejdražší

26. října 2013 v 13:08 | The eternal sattva |  1 000 záležitostí, které miluju :)
Přátelství je věc, která prolíná našimi životy mnohdy dlouhodoběji, než kterékoli jiné vztahy. Každý člověk by si zasloužil mít toho svého nejlepšího přítele. A já jsem vděčná, že někoho takového mám.

Kamarádů by se pár našlo. Spousta takových, se kterými jsem si v určitém svém životním období obrovsky rozuměla, ale dnes už se nestýkáme. A pak jsou tu takoví, kteří zůstávají. A já doufám, že jich během života ještě pár najdu.
Prvním takovým opravdovým nejlepším kamarádem, byl Tomáš. Ten vztah měl potenciál na to, aby vydržel už na celý život. A taky vydržel, bohužel jen na ten jeho. A teď už tady není.

Mezitím, se však vyklubal vztah jiný, pro mě vzácný. Víte, nerozumím si se ženami. Psycholog mi řekl, že za to může moje matka :D Nemám k nim důvěru, nerozumím si s nimi, raději se zdržuju v přítomnosti chlapů, kamarády mám taky většinou chlapy. Určitě na tom má podíl i to, že jsem byla vychovávaná hlavně chlapama a všechny mé vzory, ke kterým jsem v životě vzhlížela byli muži :) A z toho všeho lození po stromech a hraní si v blátě možná vzešlo to, že nejsem žádná princezna. Nenosím šaty, boty na podpatku, růžovou barvu, nemaluju se - vůbec (a přesto kupodivu nemám v životě nouzi o muže :D), nesnáším nakupování oblečení, nelíbí se mi oholení muži a nejhorší dárek, jaký si dovedu představit je, když mi někdo dá šperk. Nesnáším to, nenosím to, vyjímku tvoří jen věci ze dřeva.

O to víc mě překvapuje, že i já mám nejlepší kamarádku. A je dokonalá i přesto, že je úplně naprosto jiná než já. Ví o mě všechno a já vím všechno o ní. I to hnusné :D Ví, že jsem mrcha, pesimistka a nesnaží se mě měnit i přesto, že její pohled na život, vztahy, nevěru a podobné věci, je úplně jiný. Miluju ji :D A tenhle naprosto nadstandartní vztah zahrnuje tak milé věci jako to, že mi včera večer přišla smska, ať se krásně vyspím na své zítřejší jistě velmi super-skvělé rande :) Nebo taky nejúžasnější přání, jaké jsem dostala k nedávným narozeninám. K mým 22 letům jsem dostala ve 22 hodin 22 minut 22 přání, která mi mohl přát jen někdo, kdo mě opravdu zná do morku kostí :)

Poslední dva roky bydlíme 3 hodiny od sebe a přesto si najdeme alespoň jednou za měsíc čas, který je jen náš. Zdrbeme chlapy, pokecáme co nového v životě, dáme si spolu voďára, vyválíme se v listí, nebo uděláme nějakou jinou anti-depresivní činnost :) a domů se vždycky vracím naprosto znovuzrozená. Protože ona ví jak na mě :) a já doufám, že já to vím taky :)

Mé nejdražší za to, že je :o)

Sex by byl levnější and nadcházející "nedávejme tomu nálepku" rande :D aneb další z našich typických dní

24. října 2013 v 1:19 | The eternal sattva |  Everyday life an ordinary Sattva
K: "Jeeežiš, plná pračka, moja... dám ti stovku keď mi povesíš prádlo!"
Já: "Co? Stovku?!!!"
K: "Je to málo? Nechcem po tobě sex, len povesit prádlo?"
Já: "Sex by byl levnější..."

:D Nebo tak nějak. Pamatuju si hlavně tu poslední větu, která rozsekala H. tak, že mě poprskal :D aneb není nad to, opít se po cestě z práce, každý den v týdnu :D A tak vůbec mě hrozně baví, že z 6 lidí na bytě chodíme na pivo většinou jen ve čtyřech. Slečna A. má věčně umyté vlasy, což je znamení pro to, že sedí doma a luští křížovky místo aby se s námi bavila (to dělá skoro pořád :D) a můj ex má neustále nějakou smrtelnou mužskou verzi rýmičky, bolení hrdla apod. :D A tak chodíme ve čtyřech. A vždycky - VŽDYCKY - si o nás všichni myslí, že jsme dva páry na společném rande :D hlavně obsluha při placení :D docela zábava :D

Jinak tento týden stojí vážně dost za prd :D ON (H. mu při našich hospodských hovorech posměšně říká "vyvolený" :D nejsem si úplně jistá jestli chci, aby se s těmahle lidma někdy v budoucnu setkal :D) má noční. Takže konverzace poměrně vázne. On přijde ráno domů, napíše mi a jde spát. Já vstanu, udělám si oběd, přečtu si to, odepíšu mu a jdu do práce. On mi odepíše až se vzbudí, když už jsem dávno v práci. Končím v práci, on přijde na noční, přijde mě pozdravit s tím jeho milým úsměvem :) Ale já mám posledních 20 minut v práci největší nestíhačku (ten kopr celých 7 hodin předtím je fuk, všechno se posere a všichni něco chtějí zásadně jen v posledních 20 minutách!), takže ho tak trochu odbydu a pak na sebe jen mávneme, když odcházím. Takže největší pruda na světě. Nezachrání to ani to, že od té doby co se bavíme, chodí do práce každý den čerstě oholený :D (Asi bych mu vážně měla říct, že se mi líbí vousatí muži :))


A tak nějak se velmi pomalým tempem rýsuje naše sobotní "nedávejme tomu nálepku" rande :D Jsem zvědavá. Je trošku divný. Ale vy už víte, že já mám ráda divné lidi :) A je milý :) A to jak si mě, když přichází do práce, najde (ať už běhám kdekoli po hale nebo skladu a sháním ztracenou paletu ze zakázky) a přijde za mnou jen aby se na mě usmíval a koukal jak ho neúmyslně ignoruju protože se snažím dopočítat nějakého výsledku v papírech :D Idylka. Opravdu :D

:) A ten přiblblý úsměv trvá :) trvá hodiny a hodiny až se K. u piva zastaví v půlce věty, koukne na mě a říká: "Tys mala dneska sex či co?!" :D


Mějte se, berte lehké drogy a užívejte podzimu :) :D


Další články


Kam dál